Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Anketa

Kdo, nebo co nás v současnosti nejvíc ohrožuje?

Co si myslíte o současné vlně imigrace?

Na čí straně jste, čili - komu fandíte ve věci Ukrajinské krize?

Návštěvnost

Návštěvnost:

Počítadlo přístupů

Panoramatické Foto

Panoramatické fotografie

      Prodejna v Chebu-zrušena v březnu 2011Prodejna Sokolov

Prodejna SokolovProdejna v Chebu

Prodejna Sokolov

Facebook

Azbestu na Facebooku

Aktuální počasí

Počasí dnes:

21. 9. 2018

oblacnosde

Bude skoro jasno až polojasno, od západu postupně až oblačno a místy přeháňky, ojediněle bouřky. Denní teploty 26 až 30°C. Noční teploty 13 až 9°C.

Přehrát/Zastavit Další

Svátek

Dnes je 21.9.2018

Svátek má Matouš

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Mezinárodní den Alzheimerovy choroby

Zítra má svátek Darina

Státní svátky a významné dny na zítřek:

  • Evropský den bez aut

Navigace

Obsah

CHŘIPKA TRVÁ TŘI DNY

Typ: ostatní
JAN ŠULA Neočkovat. Nebrat tolik prášků. Radši se smát a dobře jíst. Připravte se na výroky, které vás můžou šokovat. Hlavně pokud už týden ležíte s chřipkou. Jejich autor však není žádný léčitel ani šarlatán. Naopak, je předním odborníkem na imunitu a členem italského či britského řádu lékařů.

* Proč chřipka přichází právě teď?

Teorií je hodně. Imunita klesá kvůli nedostatku slunečního světla, přichází vyčerpání z dlouhé zimy, ale já osobně jsem přesvědčen, že zásadní roli hraje davové šílenství. Zaslechnu, že řádí chřipka, a už dopředu počítám s tím, že ji budu mít taky. Pak ji samozřejmě dostanu.

* Takže když vidím v autobuse kýchnout člověka...

... podvědomě se smířím s tím, že onemocním taky. A to nejmíň na týden.

* Co s tím?

Na začátek bychom lidem mohli říkat, že chřipka trvá tři dny, a ne sedm. Do dvou let by se pak mohlo povést, že by opravdu trvala tři dny.

* Čili tímto čtenářům vzkazujeme, že chřipka trvá jen tři dny.

Ano. A ležet s ní doma déle je přežitek. Když k chřipce přistoupím správně, jsem z ní brzy venku. To je vyzkoušené. Působím v řadě evropských měst a chřipková epidemie je tam čtyřmi preparáty zvládnutelná právě za tři dny. Funguje to v Paříži, v Římě, v Londýně, tak proč by to nefungovalo u nás.

* Jaké jsou ty čtyři zázraky?

Lapacho, echinacea, propolis a česnek.

* Česnek známe, propolis dostáváme od včel. Co ty zbylé dva?

Lapacho je bylinný čaj z Jižní Ameriky, říká se mu taky čaj Inků. Echinacea je latinský název pro bylinu jménem třapatka. Tu už vzali na milost i mnozí odborníci, dokonce i v klinických studiích.

* Kdy jste měl vy naposledy chřipku?

Už ani nepamatuju. Naposledy jsem byl nemocný, když jsem letěl z Nového Zélandu – kvůli změnám časových pásem. Na dva nebo tři dny mě dostalo nachlazení, ale okamžitě jsem začal užívat tuhle čtyřkombinaci a uzdravil se.

* Děláte i dopředu něco proto, abyste neonemocněl?

Denně beru právě česnek, ať už ve formě jídla, nebo výtažku. Dál houbu reishi, zázvor a vitamin C.

* Česnek asi není zrovna ideální, když má jít člověk do společnosti.

Výtažky už jsou dělané tak šikovně, že nemají žádný odér. Ovšem jen jídlo jako prevence nestačí. Možná to bude znít zvláštně, ale velmi důležitá je i hygiena, třeba si správně čistit zuby, což většina lidí neumí. A pak dobrá nálada a pozitivní mysl. Kdo zdravě žije i myslí, chřipku nedostane. Já třeba jezdím hodně na motorce, v Římě i v Praze. A když se budu bát, že mě něco srazí, ani nemusím vyjíždět. Stejné je to s nemocemi. Čili když jste se ptal, co denně dělám proti chřipce, přidám ještě něco: snažím se mít dobrou náladu a žádnou chřipku si nepřipouštím.

* Dobře, ale když mám předpoklady k nějaké nemoci, dobrá nálada mi asi nepomůže.

Otázka je, jaké ty předpoklady jsou a kdo je stanovil. Vážných předpokladů k nemocem je daleko míň, než pacienti říkají.

* Ještě něco se vám osvědčilo?

Denně si dám tři deci červeného vína. Dělali jsme dlouhé výzkumy s kolegy z Francie a ze Španělska a takové množství má daleko významnější účinek na metabolismus než mnohé léky. Víno dokonce funguje i proti následkům nemocí z ozáření. Po každém CT nebo rentgenovém vyšetření bychom si měli dát tři deci dobrého červeného, aby se záření neutralizovalo.

* To je něco, na čem se lékaři nikdy neshodnou. Mnozí naopak tvrdí, že je to úplná hloupost. Alkohol podle nich škodí, a pokud mám orgány zdravé, nepotřebují žádnou ochranu vínem.

To je pravda, zdravé orgány ji opravdu nepotřebují. Ale to by platilo v ideálním světě, někde v Alpách nebo v Himálaji, kde není znečištění vody, vzduchu ani potravin. Tam lidi opravdu neznají oxidační stres, tedy škodlivé látky v těle. Ale my z výzkumů víme, že ho má 99 procent populace. Čili takřka všichni, to procento je spíš statistická chyba. Když jedete v klimatizovaném autě z Chorvatska a otevřete okno v Praze, málem se kvůli smogu udusíte. Spousta z nás taky žije v úplně jiném tempu, než by žít měla. Tím chci říct, že ideální svět neexistuje.

* No právě. Je sice fajn mít dobrou náladu, ale když budu žít vedle továrny na zpracování koksu, asi mi nepomůže.

To nepomůže. Ovlivním vždycky jen to, co můžu. Když musím pracovat v Praze, nezměním sice to, co dýchám, ale už můžu změnit, co jím a piju.

BERME MÉNĚ LÉKŮ

* Ještě jedna věc k chřipce. Očkovat, nebo neočkovat?

Jestli má někdo imunitní systém hodně poškozený, tak ano. Ale otázka je čím. Pokud máte na mysli vakcíny, které se dělají z loňských virů, tak ty bych nedoporučoval.

* Čili jste proti tomu klasickému očkování.

Ano, proti tomu masovému. Blíží se sezona, budeme očkovat. Lékaři prý mají potvrzeno, že u starých lidí pomáhá. Dejme tomu. Ale poslední studie Národní akademie věd USA ukazují zajímavou věc. Ti, co se nechají očkovat, mají až šestkrát větší nakažlivost pro okolí než neočkovaní. Dnes už zkrátka existuje tolik jiných možností... Sám sebe bych nikdy očkovat nenechal a svým blízkým to zásadně nedoporučuju. Třeba i kvůli vedlejším účinkům.

* Jsou nějaké?

Každý zásah do imunitního systému vakcínou má pochopitelně vedlejší účinky – pokud tedy není individuálně zhotovena na míru. Jde o to, jestli jejich riziko umíme zvážit, a to si myslím, že neumíme. Vakcína může v těle způsobit věci, o kterých nemáme tušení. Ale spousta už jich je i popsaných.

* Například?

Od vzniku banální alergie přes žaludeční vředy až po leukemie a jiná onkologická onemocnění.

* Nestrašte!

Všechno je to popsané. Dokonce v příbalových letácích najdete: alergie, kopřivka, výsev kolem úst, výtoky u žen... Ale o tom se nemluví. Pořád nám někdo vnucuje, že máme jíst prášky a nechat se očkovat. Protože říkat lidem, aby byli veselí a jedli citrony, není zajímavé.

* Podle vás to tedy má optimista v boji s nemocí snazší než pesimista.

Nejen podle mě. Je to jako s tou sklenicí vody, kterou někdo vidí poloprázdnou a jiný poloplnou. Měli jsme mnoho pozorování, kdy se pacienti při práci s psychologem uzdravili do jednoho roku a ti ostatní za tři roky nebo vůbec. Ale ten psycholog musí být erudovaný. Jak říkal Jan Werich: Kulku a slovo nevrátíš. Nezkušený psycholog může naopak ublížit.

* Čili ve zdravém těle zdravý duch?

Jistě. Ještě nikdo nevymyslel, jak oživit tělo bez ducha. Tahle poučka je stará už čtyři sta let, kdy René Descartes musel papežovi podepsat, že při pitvě žádného ducha neviděl. Od toho se vyvinula mechanistická medicína, která se zajímá jen o to tělo. To je jako krejčí, který vám dělá dobré šaty. A už neřeší, jestli se vám líbí, nebo ne.

* Ale nebudeme odsuzovat klasickou medicínu, že ne?

Chraň bůh, klasická medicína je důležitá. Ovšem neměla by se zneužívat tam, kde není nutná. Potřebujeme ji ve všech akutních případech a to, jak se vyvinula za posledních padesát let, je neskutečné. Hlavně v chirurgii a diagnostice. Ale když někoho dobře odoperuju, co potom? Mnohem lepší je začít se o sebe pořádně starat než bezhlavě brát prášky. Musíme v sobě probudit uzdravení, a ne jen spoléhat na špitál. Naučme se, co má místo nás udělat nemocnice a co už máme udělat sami. V tom je výchova špatná.

BOLEST JE POTŘEBA

* Bereme moc prášků?

Co někdy vidím u seniorů, je hrozné. Mají krabičky a z nich každý den jedí deset léků nebo i víc. Člověk musí být nemocný už jen z toxických následků. Navíc ani moderní farmakologie není o řadě prášků přesvědčena. Účinnost mnohých je jasně prokázána, ale u dalších se tvrdí: „Domníváme se, že...“ Vždycky jsou tam zadní vrátka. Trend brát tolik léků samozřejmě pochází od firem, které je vyrábějí. Denně vidím v televizi reklamy na volně prodejné léky. Ale že by hlásaly větší zdraví, se mi nezdá.

* Co děláte, když vás bolí hlava?

Nepamatuju, že by mě někdy bolela. Ale když jsem spadl z kola a měl zlomenou stydkou kost, prášky na bolest jsem si vzal. Na tři nebo čtyři dny, kdy bych bolestí nespal. Ne na půl roku. Pak stejně přestanou zabírat a musí se jich brát víc a víc. Jakmile jsem mohl, začal jsem cvičit a rehabilitovat. Nestor české medicíny profesor Vondráček nám vždycky říkal: „Než trpět celou noc, prášek si vezměte. Ale nedělejte z toho rituál.“

* Proto se říká, že my lidé neumíme s bolestí zacházet?

Naprosto souhlasím. Sebemenší bolest a už s ní někam běžíme nebo si něco bereme. Bolest je normální součást života, která nám čas od času neuškodí. Moderní doba se nám snaží vnutit, že budeme žít bez bolesti. Ale to nejde. Bolest je signál, že se v těle cosi děje, a něco tím pádem musím změnit. Tenhle aktivní přístup je důležitý, ovšem farmabyznys se ho snaží tlumit. Říká nám: „Vezmi si prášek, aby tě nebolela hlava, záda, za krkem...“ Je to lehčí řešení, ale vede do pekel.

* Takže když mě bolí záda, mám se zamyslet, jestli toho na nich náhodou nenesu moc?

Asi tak. Byl jsem čtyři roky ve Švýcarsku, protože jsem chtěl poznat páteř. Lidi, kteří hned po operaci začali s rehabilitací nebo třeba i s návštěvami psychologa, se k nám nikdy nevrátili. Ti druzí, kteří po zákroku zůstali ve stejném mentálním nastavení, byli do tří let zpátky. Tělo nám ukazuje, co se děje v duši. Dnes už molekulární medicína dokáže přesně změřit, jestli je naše mysl dobrá, nebo špatná.

* Ono to zní hezky. Všechno se dá změřit, důležitý je pozitivní přístup... Ale přece kdyby to bylo tak snadné, dávno by se tím řídilo víc doktorů.

Změna ve společnosti je hrozně pomalá. Pár lidí to pochopí, ale lékařů jsou u nás desítky tisíc a všichni jedou podle padesát let starých osnov. Synovec mi nedávno ukazoval, co se učí v kardiologii. Bylo to úplně stejné, co jsem se učil já. Začít se musí ve školách.

* Jaký podíl na zdravotním stavu populace má moderní slovo stres?

Je až tak moderní, že málokterý z lékařů, kteří ho používají, ho umí vysvětlit. Epidemie stresu je velká a devadesát procent civilizačních chorob je z ní. Neumíme se vyrovnat s během života a se situacemi, které nás neustále potkávají. Naše nadledvinky neregulovaně reagují na signály, které si nezaslouží pozornost. Stres má být útěk, zmrznutí, obrana. Ne že chodím do práce.

* Ale stres je i dobrý, ne?

Samozřejmě, protože nás chrání. Ale musíte ho umět vybít. V anglosaském světě už to pochopili a pár amerických společností v Česku taky. Lidem umožní při práci relaxovat, vybít se...

* Čili jít si na deset minut zahrát stolní fotbálek?

Zaházet šipky, zaboxovat do pytle. Přesně tak.

* Kromě stresu jsou moderní i nové způsoby stravování. Veganství, paleo strava... Co jim říkáte?

Nelíbí se mi, že připomínají sektu. Jakmile vám někdo říká, že něco musíte nebo nesmíte, je to špatně. Co by se určitě mělo změnit, je nadměrná spotřeba cukru. Objevují se první velké studie, že infarkty a onkologická onemocnění nejsou z přemíry tuků, ale právě cukrů. To je naprosto jednoduché opatření. Ale co jste říkal, už je věc stylu. Jestli nosím džíny, nebo oblek.

* A váš názor třeba na maso?

Záleží na tom, jaké maso. Když je z kontrolovaného zdroje, tak ano. To se mi strašně líbí v Itálii: lidi jdou k řezníkovi, a jakmile je špatně naladěn, nikdo si u něj nic nekoupí. Maso v přiměřené míře nevadí. Což je tak dvakrát týdně. Pokud mám větší zátěž a chodím třeba do posilovny, můžu ho jíst víckrát, než když sedím v kanceláři a nehýbu se.

* Takže maso k obědu i k večeři ne?

To už je moc. Zbytečná zátěž pro játra.

* A proklínaný lepek?

Lepek je lepidlo, které vám zalepí střeva, máte z něj alergii a další nepěkné věci, jejichž výsledkem je zánět. Ale spousta doktorů a výživových poradců naopak říká, že to strašení lepkem je přehnané. Že nám sice nepomáhá, ale ani neškodí. Lepek není stravitelná část potravy. Jestli neškodí, nemůžu tvrdit. Ale pokud každý den jím něco, co nemůžu strávit, zadělávám si na problém. Někdo má samozřejmě střevo tak dobré, že lepek dokáže strávit. A navíc je rozdíl, jestli sním kilo špaget, nebo sto gramů a jestli denně, nebo jednou za dva týdny. Lidské tělo je schopné tolerovat spoustu škodlivin. Už staří Číňané říkali, že žádná látka pro nás není toxická, záleží jen na množství. To je přesně problém lepku. Neškodí v určitém množství a určitému střevu.

* Jak jsme na tom my Češi jako pacienti? Jsme hypochondři?

Vůbec ne! Češi jsou na tom dobře. Absolutně největší hypochondři jsou Italové a Francouzi. Ani nevím kdo víc.

* Proto tam bydlíte. Máte víc práce!

(směje se) Přístup k italskému pacientovi musí být stonásobně opatrnější než v Česku. Našlapovat a zase našlapovat. Italové chtějí, aby je pořád někdo utěšoval a říkal jim, že všechno bude dobré. Sami v sobě nejsou schopni probudit víru. U nás naštěstí nebyl dopad katolického výchovného systému tak silný, a proto jsme na tom s pragmatismem dobře. České pacienty chválím.

* Co čeští lékaři?

Ti jsou velmi dobře vzdělaní. Tradice české medicíny je výborná. Byl jsem v Americe a tam jsem si uvědomil rozdíl. Zatímco američtí doktoři se jen řídí instrukcemi, my máme navíc selský rozum. Umíme se přizpůsobit situaci a improvizovat. Nevýhodou je naopak omezená sebedůvěra a chování u postele pacienta. Někdy tam zaznívají velmi katastrofické závěry, které nemocného můžou poškodit.

* Při říkání špatných zpráv jste pro tvrdou pravdu, či milosrdnou lež?

Určitě tvrdou pravdu, ale ne stylem „je konec“. V životě není nic definitivní. Dokud žijeme a dýcháme, může se všechno změnit. Ty verdikty „už to nebude lepší“ jsou zbytečné a přehnané. Pokud se zaujme správný způsob, dá se levně vyléčit daleko víc věcí, než se všeobecně tvrdí. *

***

V PĚTI ČÍSLECH

57 - tolik mu je. Narodil se 3. března 1960 v Praze.

1991 - odešel na zkušenou do Kanady a posléze do USA.

1997 - jako první český lékař byl přijat do britské Královské lékařské společnosti.

3 - žije střídavě v Itálii, Andoře a Česku. Nejvíc ale na letištích, protože absolvuje zhruba 65 letů za rok.

5 - píše a přednáší v pěti jazycích.


Vytvořeno: 13. 4. 2018
Poslední aktualizace: 13. 4. 2018 11:37
Autor: Petr Hahn
Petr Hahn

Ahoj-vítej na mých webových stránkách.

Krátce se představím a víc si o mně přečteš na webu v životopisu.

Jmenuju se Petr (to je údajně skála) Hahn (to je určitě německy kohout), ale vlastně všichni, kdo mne znají mi říkají – Azbest. To je přezdívka, kterou jsem dostal někdy kolem r. 1985 na vandru.

Z rubrik na webu vyplývá, že mne baví muzika, příroda, cestování, rybařina (hlavně momentálně feederové závody od r.2004), vodáctví, poezie, psaní, a některé další věci, na které se možná časem i zde dostane.

Mám osobní problém při kontaktu s blbostí, hajzlovstvím, levičáctvím (i když s politikou tak nějak komplet), nespolehlivostí, lhaním, ……bohužel se s tím vším dnes a denně setkávám a občas mi nedá to nekomentovat, nebo si z toho aspoň dělat srandu.

Některé texty, které uznám za zajímavé, vtipné, nebo jinak přínosné otiskuju i od jiných autorů-někdy i z anonymních přeposílek.

Jsem tvor společenský, ale nějak nemám kliku, takže žiju sám.

Stránky už běžely víc než rok na jiném redakčním systému, ale tyhle mi vyhovují více a taky se mi víc líbí.

Přeju příjemný pobyt, a pokud Tě něco zaujme, máš možnost se zeptat, nebo komentovat v pokecu.

Takže……VEJDI