Navigace
Obsah
1. kolo MiČR ve feederu na Labi v Sadské
Když jsem si přemýšlel o tom, jak by to mohlo v Sadské na Labi probíhat, tak jsem tahal z paměti události rok staré, kdy jsme tam s Georgem pořádali 3. kolo MiČR pro rok 2007.
Pamatuju si, že ryba šla bídně a jen na několika flecích se chytaly kilogramy a že to bylo nahoře, kdežto já chytal obě kola na áčku – tedy úplně dole.
Počasí tenkrát vyšlo fajnový, ale ryby to apetitem neocenily.
Navíc jsem sice vyhrál v obou kolech svůj sektor, ale ani dvě jedničky mi na bednu nestačily a skončil jsem s pomyslným bramborovým chipsem na hrdle.
Není to lehká voda.
Labe je tam dost široké a já se domníval,že i poměrně mělké, z čehož mne vyvedla páteční koupel, kterou jsem podstoupil po příjezdu na trať za účelem tréninku.
Byl takovej pařák, že když jsem viděl Petra a George jak zodpovědně chystají náčiní ku trénování, přepadla mne trudomyslnost, melancholie a nezodpovědnost.
Po velice krátkém boji, který jsem se sebou okamžitě prohrál, jsem rozhodl, že mám trénink v.....paži a že budu pro team sondovat řeku přímo kontaktně.
Prosoukal jsem se mezi stulíky a po počátečním šoku z kontrastu mezi teplotou vzduchu a vody, jsem blaženě plaval ke druhému břehu.
Několik zkušebních ponorů na nádech mne překvapilo příjemné tím, že zas tak to s tou mělkostí až nebude.
Ponořil jsem se do minimálně 4-5 m, než jsem se dostal na bahnité dno.
Doplaval jsem ke druhému břehu nedbaje Georgových hlášek o tom, že:
“Mám nápad na soutěž...“
„Ani to neříkej!“ ozval jsem se, ale pro sichr zrychlil tempo temp.
„Krmelcem, nebo prakem?“ zajímaly se potvory z pardubicka a já si říkal, že to bude asi bez blembáku docela vopruz, nicméně jsem vytrval s kamennou tváří.
Ke střelbě naštěstí skoro nedošlo, jelikož si nikdo naštěstí netroufnul poničit mi účes.
Zato kousek ode mne zahučela do vody olověná bomba, kterou tam vyslal Vojta ovšem bez zjevného úmyslu mne skutečně zabít (což by se mu při zásahu zřejmě povedlo).
On tak daleko asi nevidí, nebo nevnímá.
Po koupeli jsem šel požvanit s Hrouzkem, kterýho jsem dva roky neviděl a pak šel hledat nějaký místo, kam večer složím kosti.
Na místě bylo asi 5x tolik lidí, než jsem čekal a tak místa která za něco stála už byla rozebrána, takže jsem se soustředil pouze na fakt, že nemůžu spát poblíž hraběte Selekeho, jenž chrápe, jako hovado...což mu sice nezazlívám, ale jen v případě, že jest dostatečně vzdálen od mého ostrého sluchu.
Večer proběhl v debatě s Petrem ohledně strategie a když se trochu vylidnil bufetní Piškotův budník, tak jsem tam nakonec skončil a šel spát k ránu.
Po probuzení a snídani jsem namočil TTX a jal se míchat suché komponenty od Trapera tak, jak je předepsal dávkovat dr.George.
Vyloučil jsem jen PV1 (lepidlo), protože řeka netekla zdaleka tolik, aby bylo lepení potřebné.
Oprotitomu Kukačky lepidlo použily a proto taky nezachytaly:-))) (to je jen dloubanec do Honzy, kterýmu jsem hučel do hlavy, že bez gumy je to prostě lepší:-)))
Pak jsme s Petrem namíchali, ošetřili červy a žížaly (ne že by byli ti živočichové poranění, či nemocní, nýbrž jen jsme červy prosypali krupicí a žížaly nechali oddělit od hlíny), načež jsme se šli poprezentovat a pak už jsme jen čekali, v kolik hodin bude dneska mít George půl osmé.
Seknul se jen o půl hodiny a dokonce stihnul losování.
Věděl jsem jen tolik, že nechci dolů, kde je souboj s kopřivami většími, než já dost nepříjemnou záležitostí i za normálního počasí, natož za takového palerma, které nastávalo.
Takže bylo jasný, že to tam koupím.
Taky jo.
B3 byl jasný rozsudek smrti upálením kopřivami a sluncem.Taková double-kremace.
Inu nedalo se nic dělat a tak se šlo do boje.
Nejdřív přežít počáteční šachy s dostáním se na místo kvůlivá řazení na točně vzadu.
Po cestě naštěstí byly vyslyšeny mé pomyslné modlitby a žádnej z koní který nás zhusta objížděli s centimetrovým odstupem za vydatného vyhazování a svíčkování ani nasraných koloušů (cyklistů, kteří nechtěli chápat, že dneska pro nás zákaz vjezdu neplatí) mi nevorval auto.
To štěstí neměl Venda Kabourek, kterej měl už z večerních šipek do oranice poměrně slušně vorvanou tlamu a tak mu kolouši a ořové ještě podobně přizpůsobili jeho tranzita.
Bolelo to asi míň, ale řval víc, než když jsme ho večer s Práškem desinfikovali :-))
Po vyšlapání stezky k vodě v kopřivách, kdy jsem litoval všechny alergiky, jsem toho měl slušně dost a srdce mi bušilo tak, že jsem se obával tachykardie, nicméně-přežil jsem.
Pak příprava, kontrola krmení, nastěhování všeho cajku po značným krpálu k vodě a sestavení všeho, co bude potřeba.
Hodně naivně jsem sestavil taky vezírek a ještě naivněji ho nacpal do vody.
Pouhé vhození by totiž znamenalo, že se bude slunit a válet na strništi po trávě a rákosí, které by ho propadnout do mokrého živlu nenechalo ani náhodou.
Vedle mne vpravo se chystal Vláďa Baranka-Magda na to, jak bude hulákat po každý rybě: “TO JE ALE KRASAVICE!!!“
Pak to odhoukali a my začali střílet krmné koule.
Při třetí kouli jsem přetrhnul gumu praku a ta se mi vrátila do ruky s takovým švuňkem, že mi okamžitě nadvakrát naštípla na pravačce nejsilnější kost v prsteníku.
To jsem ale pochopitelně netušil, protože už jsem praků přetrhnul spoustu a většinou to trochu zabolí.
Čo bolí, to prebolí - jak zpívá jeden československý interpret, takže jsem se o to nestaral a mačkal koule stejnou silou, jako vždy.
Nastřílel jsem druhým prakem a po signálu nahodil.
Pak jsem tři hodiny svědomitě krmil a nahazoval.
Měnil háčky i celý forpasy.
Hledal rybu po celé šířce toku.
Střídal montáže.
Z horka mne bolela hnusně hlava a ani prášek nepomohl.
Pak ještě naběhnul Fanda Pelíšek a snažil se mne donutit k tomu, abych si s ním dal panáka na jeho čerstvě narozeného synka - neměl jsem na to. Omluva a gratulace.
Chytal jsem usilovně dál.
Kombinoval jsem nástrahy.
Chytal jsem i přímo pod nohama (jak kázal George), kdyby tam byl nějakej zvědavej truman (sumeček americký).
Z toho, jak to popisuju, je už každýmu nad slunce jasnější, jak to dopadlo.
Nejen, že jsem nechytil ani šupinu, ale ani jednou jsem nevytáhnul vycuclýho červa.
Ani jedinej záběr, či snad aspoň ťukaneček.
Ani blbej přejezd.
Prostě mrtvo a pusto, jako když soudruzi na Prvního Máje dozpívaj na Letný Internacionálu.
Ani zprava se hlášky o krasavicích oprávněně neozývaly a tak jsem aspoň věděl, že v tom nejsem jako bezrybka sám.
Takže po signálu ukončujícím závod jsme se dali v tom hnusným vedru zase do balení.
Vyrvat všechno do toho kopce, demontovat, zabalit, naložit a odkodrcat na shromaždiště.
V mým sektoru chytil rybu jen Roman Srb a všichni ostatní jsme utřeli huby.
Během balení jsem se ještě dozvěděl, že Petr dopadl stejně jako já, ale jedinej George zachránil naši čest a dokonce udělal jedničku!
Večer jsem se ze zoufalství chtěl opít, ale všichni popadali do pelechů a družit se chtěl pořádně jen Renda Vinař, ale jako vždycky tak nahlas, že to jsem zase neustál já a nakonec šel padnout taky.
Ráno bylo opět kruté tím, jak rychle nabíralo na teplotě.
Pochopitelně jsem zase nalosoval dolní sektor a to tentokrát úplně nejspodnější - áčko.
Už mne to vůbec nepřekvapilo a tak jsem se tam rezignovaně vydal dopít kalich hořkosti do dna.
Závodník, který obýval mé nové lovné místo přede mnou neměl příliš vysoké nároky na prostor ( a to do všech stran), takže jsem se musel chopit machety a zopakovat si kácení ze včerejška stejně jako sešlapávání ztepilých kopřiv.
Možná měl můj předchůdce kratší pruty, protože já bych se s Amnesiami 3,90 pokaždé vzadu oběsil, což by mne nesmírně těšilo a uvádělo do té pravé závodní pohody...
Předzávodní rutina se nijak nelišila od zaběhané rutiny a po signálu jsme nakrmili krmná místa.
Rozkrmil jsem na třech vzdálenostech.
Závod ale probíhal v podobně nudném duchu, jako první kolo, minimálně hodinu.
Ale vedle mne vpravo sedící Technik už měl dvě ryby a to navíc celkem velké.
Minimálně jedna z nich byl cejn slušných rozměrů.
Najednou, zrovna, když jsem se rozhodl shýbnout pro něco do brašny (asi pro denní tisk) jsem při tom pohybu doleva zaregistroval koutkem oka záškub na špičce prutu.
Bleskově jsem se vrátil do výchozí pozice a napjatě sledoval, co se bude dít.
Po chvilce přišel další a ještě výraznější záběr.
Zasekl jsem s jistotou, že nemůžu minout.
Mohl jsem......bohužel.
Na háčku chyběl jeden ze šesti červů a já byl opět na hranici infarktu.
Bleskově jsem nabil krmítko,přidal ještě tři červy a poslal montáž na stejné místo.
Svět kolem pro mne definitivně přestal existovat a kdyby za mnou hořelo, ani bych si toho nevšiml a to i tom případě, že hořet by za mnou mohlo asi jen moje auto.
Skoro jsem nedýchal a hypnotizoval špičku.
V tom se špice prutu zachvěla.
Absolutně jemně, skoro neznatelně, ale poměrně dlouze.
Dlouze znamená, že jsem čekal skoro vteřinu, ale pak už jsem věděl co to je.
V těchto okamžicích se málokdy pletu.
Okamžitě jsem sekl a cítil, že tentokrát je to v pořádku, protože na konci se pere a zmítá pořádný cejn.
Zdolával jsem ho velice opatrně a trpělivě věda, že mi ho proud nikam neodnese a že by to mohla být poslední dnešní šance na rybu.
Když jsem rybu dovedl k podběráku, ještě jsem se strachoval, abych o ni nepřišel ve stulíkách, ale na druhý pokus se mi cejna podařilo podebrat a BYL MŮJ!!
Moje předpověď o jediné šanci byla správná a tak nebudu unavovat popisováním dalších dvou hodin bez záběru a navíc za okololnosti, že Technik vedle ryby tahal, to bylo značně tristní...omlouvá jej ovšem fakt, že naštěstí již patřil do jiného sektoru:-)
Nedalo se nic dělat.
Naštěstí jsem věděl, že se chytalo opravdu málo a že můj cejn, který má rozhodně přes kilo bude velice významnou rybou - aspoň v mém sektoru rozhodně.
Po konci závodu jsem se šel podívat jak na tom jsou s váhou moji soupeři.
Bára Kukačka chytila krásnýho úhoře a mě mrzí, že jsem se nedonutil dojít pro foťák, ale měl jsem ze sandálů a kopřiv tak zrasovaný nohy, že mě bolel každej krok.........ale měl jsem stejně jít.
Mohl jsem mít vyfocenou krásnou babu s krásným hadem a navíc Venda Hlína vytáhnul luxusního kapra přes 4 kg, kterým mne porazil na hlavu a udělal jedničku přede mnou.
Teď mi dochází jedna zajímavá souvislost:
Tento závod se měl odehrát na Mušově a na poslední chvíli byl přemístěn na Labe.
Na Mušově jsme chytali před dvěma roky ve stejném období republiku taky.
První večer jsem se podnapil-jako na Mušově.
Ráno mě ukrutně bolela škatule-jako na Mušově.
Bylo šílený vedro-jako na Mušově.
Většina lidí bylo oba dny bez záběru-jako na Mušově.
První den jsem byl bez záběru-jako na Mušově.
Dostal jsem za to 9,5 bodu- asi jako na Mušově.
Ve druhém kole jsem chytil jedinou rybu-jako na Mušově.
Byl to velkej cejn-jako na Mušově.
Přechytal mne jeden soupeř a tak jsem dělal dvojku - jako na Mušově.
Ale nebyl to Otík Průcha s dvouma jesenama jako na Mušově.
Brzy jsem se dozvěděl, že George sice vyhořel a byl bez ryby, ale zato Petr Štětina udělal jedničku, takže jsme každý jeden v teamu Sema jeden den nechytili vůbec nic a nabrali negativní body, ale jiný den jsme všichni udělali skvělý výsledek (já tedy nejhorší, ale dvojka dobrá...)
Tak jsem se radovali, že úplně v pořadí nespadneme a že nás to v teamech asi nijak nepoškodí.
S tím jsme balili, jedli, debatovali a chystali se na vyhlášení.
Když jsem se vracel od řeky, kam jsem si chodil máčet upečenou hlavu, tak mi v ústrety letěla Georgova Evka a hulákala něco nesrozumitelného.
Myslel jsem si, že asi někomu překážím s autem a zrychlil krok.
Evička si rychle zopakovala abecedu a vychrlila na mne: “Běž se oblíct do firemního!Vyhráli jste!!!“
„Co????“
„No vyhráli jste v celkovým pořadí teamů!“
Nejdřív mi to hlava nepobrala, ale pak jsem přestal počítat body s tím, že na to jsou jiní a-svět rozkvetl.
Přestalo bejt hnusný vedro,ale skvělý letní počasí.
Ptáci přestali řvát, ale krásně zpívali.
Spadla ze mne únava a vystřídala ji euforie.
No prostě skvělý!!!
Pochopitelně jsem byl jen v kraťasech a tílku, tak jsem na sebe rychle hodil triko SEMA na vyhlášení a focení.
Za chvíli už nás Jirka Ouřada svolával k vyhlášení výsledků.
V jednotlivcích jsme nijak neoslnili, ale ani jsme nepadli na ocas soutěžního pole.
Vyhrál zaslouženě Láďa chalupa, kterýmu se super zadařilo.
Na druhým místě skončil Milan Štěpnička, kterej má letos stabilně hodně dobrý výsledky.
Třetí dopadl Davaprd alias David Tůma, což je výraznej úspěch-jen tak dál.
Ale v teamech to skutečně dopadlo tak, že třetí byl K§K Servis Feeder team RoyalBait z Karlových Varů.
Na druhým místě se umístil Mivardi Feeder Team, čili Ouřadovic klan s Myronem.
No a první místo jsme vybojovali MY!!!
Sema Feeder team, čili: George Brain-Jiří Jurka, Petr Štětina a já:-)
Slast veliká, kterou mi ale zkazil úprk domů, protože tohle jsou chvíle, který by si team měl spolu užít a třeba se i vožrat.
Jenže jsem věděl, že nic takovýho nebude a navíc náš kapitán a sponzor musel odjet, takže bychom ani nebyli komplet a tak jsem odjel taky.
V Praze jsem zažil takovou průtrž mračen a krupobití, že jsem to ještě nezažil, kdy se mi valila voda při trochu svižnější jízdě i přes lampy a haupnu, ale domu už jsem dojel zase v létě a za hezka.
Myslím si, že naše konečné umístění bylo hodně dílem náhody a štěstí, protože nikdo, kdo se umístil v tomhle závodě asi nebude tvrdit, že zachytal protože to strašně umí, ale na to už se historie nezeptá a důležitý jsou hlavně body do konečnýho pořadí jak v jednotlivcích, tak v teamech.
A to je dobře:-)
Dík patří jak sponzorům, tak organizátorům a že to v tom pařáku skutečně nebyl žádnej med - na to vemte jed.
Stejně tak děkuju a posílám pusu Hanče a Báře od Kukaček, který se o nás v bufetu páně Pučmelouna úžasně staraly a podstatnou měrou se zasloužily o obrat, za což si jistě vysloužily tučnou odměnu.
Byly úžasný a ještě se staraly o pořádek takovým způsobem, že zaslouží pochvalu před nastartovanou džunkou greenpeace.
Ryby si naopak zaslouží pokárání a důtku s výstrahou.
Takhle teda ne!!!
Feederův zdar.
P.S.:Po těch dvou kolech mačkání koulí a střílení prakem, po podaných drtivých stiscích ruky ať už ohledně gratulací, či loučení jsem sice v klidu dojel domů, ale druhej den mi prst postřelenej mým vlastním prakem tlustě otekl a začal slušně bolet.
Věděl jsem, že v pátek odjíždím na vodu, tak jsem ve čtvrtek šel na chirurgii a po rentgenu mě odlifrovali rovnou do sádrovny.
V pátek už jsem zjistil, že se sádrou se blbě drží pádlo a nejde hrát na kytaru.
Volal jsem Karlovi ať vezme na vodu nůžky na plech.
V sobotu už byla sádra dole.
Život je změna...:-)
