Navigace
Obsah
O Pohár předsedy ČRS-Račický kanál 29.5.2010
Rozhodli jsme se, že si spravíme chuť po neúspěších v Roztokách a ve Všenorech a to na stojáku v plavebním kanálu v Račicích, kde se konal tradiční závod.
Původně jsem chtěl jet přes Prahu a pořešit tam cestou nějakou práci, ale podle referencí, které jsem od Technika dostal do telefonu, by to byla v pátek sebevražda a tak jsem to vzdal a jel přes Slaný.
Pohled na ucpanou magistrálu, Barrandovák a Jižní spojku nebyl to, po čem bych na začátku víkendu zrovna toužil a naopak jízda kolem bývalých kasáren ve Slaném mi vždy přinese nějaké vzpomínky z doby, kdy jsem právě tam bránil klidný spánek spoluobčanů své socialistické vlasti víc, než rok a půl na vojně.
Víc proto, že jsem jej bránil taky čtrnáct dní v base v Rakovníku, kam mne odvezli na rekreační pobyt zdarma den před civilem, což byl bonus za vzorné chování a lásku k lampasákům, jakož i k celému socialistickému zřízení včetně komunistů a soudruha Gustáva Hnusáka.
Po cestě jsem zavolal Lubošovi Kunešovi, který nezná mé telefonní číslo a ptal jsem se ho coby omyl (v den voleb do parlamentu ČR), jestli jsem se správně dovolal na Ústřední výbor KSČM,takže on se mohl potrhat smíchy řka, že takovejch pitomců tam moc není.
Tak jsem na něho spustil zhurta po bolševicku:“ČEMU SE TO SMĚJĚTE ČLOVĚČE?!“
Rázem změnil tón a přísahal na bojovou zástavu, že odevzdal volební hlas své rudé partaji, omluvil se, slíbil sponzorský dar na volební kampaň a odříkal mi životopisy Stalina, Gottwalda a Fidéla Castra dokonce v rusko-španělské mutaci.
….no tak ne, ale mohlo to tak bejt, kdyby nebyl takovej cynik a furt se nechechtal….
"I rudí zde byli ještě při síle, ale odpoledne-po volbách už jim sklaplo:-))"
Když jsem dorazil k vodě, tak jeho sličná manželka zrovna stlala dodávku a Luboš už seděl na břehu s bíčem a chytal na hod čudly.
Po večeři jsme usedli k ústnímu stánku a věnovali se pitnému režimu.
Posléze tedy také telefonické komunikaci s Technikem, který vezl taky Páju, takže jsme byli coby team komplet, ale hochům se cesta příliš nedařila.
Na železničním přejezdu píchli gumu a při pokusu povolit šrouby, zrušili klíč na kola.
Pak si půjčili v jakémsi stavení jiný, ale po výměně hliníkového disku za plecháč jim pro změnu nepasovali šrouby, takže dojížděli krokem skřípajíce a bez brzd.
Zato ale najezdili ještě celkem dost km, protože statečně bloudili přes naše přesné navigační pokyny.
Dorazili poměrně hladoví a otrávení, což bylo asi i tím, že jsme se jim vůbec nesmáli a nekomentovali nastalou situaci.
Když stánek zavřeli, tak jsme se s mančaftem přesunuli k autům a pustili do míchání krmení, které Technik vymyslel, jelikož má i funkci vrchního Chemika našeho teamu.
Vždycky, když chlapci odměřujou melasu a tekutý posilovače lžičkou, tak se válím smíchem a nejinak tomu bylo i nyníJ))
Byl krásnej večer, po vodě skákali kapři a lákali nás do snů o trofejních úlovcích.
Poseděli jsme u lahvinky Tulamore Dew (poslední, co mi zbyla z narozenin) a najednou byly dvě hodiny.
Zachválila mne panika, protože vstávat jsme museli v pět.
Bleskurychle jsem roztáhl do trávy spacák a pak jsem další hodinu hulákal na oba zbývající chuligány, aby přestali krafat, protože jsem nemohl usnout.
Nakonec poslechli a usnuli, načež Technik začal chrápat, jako rypouš sloní, jemuž zapadl jazyk až do prdele.
No hrůza….
Takže jsem spal celkem asi hodinu a už nikdy si nezapomenu vzít s sebou špunty do uší, případně špunt od vinného demižónu, který by se dal pomocí některého z několikakilogramových oblázků, co si je Pája naloupil do akvária, někomu natlouct do krku.
Možná i uhodnete, o čí hrdlo by se asi tak zhruba a přibližně mohlo jednat.
Ráno mě nutuli vstát a jít losovat, přestože to mohli vykonat za mne a mé city k nim ochladly stejně jako vzduch kolem.
Vylosovali jsme tradičně úplně blbě, takže holt jsme se jali chystat výbavu a stěhovat ji s kamenitého srázu k vodě.
Já navíc vyfasoval podivnou hromadu plnou kořenů a pařízků, takže jsem se musel natlačit k Technikovi, za což jsem sklidil vděk ve formě podivných narážek a výhrad, které jsem ale neslyšel, protože jsem si zapomněl vyndat z uší špunty, které jsem sice zapomněl doma, ale teď se mi hodily.
Rybolov, který trval 6,5 hodiny nestojí za popisování, protože to byl boj o několik čudel .
"Pája zkoušel i rohlíkové mikrosousto"
Přesto to dílem udělám:
Každý jsme vytáhli kolem deseti ks bílé ryby, protože Technik hlásil, že jedeme na kapry a tudíž, že vymyslí kaprové krmení nebývalé kvality a účinnosti.
Ano.
Účinné krmení to bylo, jelikož nebylo možno mu upřít aroma takové, že mi tekly slzy a já si nemohl vzpomenout, proč je mi vlastně tak smutno.
I kapři záhy vůni krmení zaregistrovali a vyklidili pole na dlouhé hodiny.
Byla to asi velká síla, protože jsem zaregistroval jednoho šupináče, který se drápal na druhém břehu do stráně přes kamení a trávu s odhodláním, že požádá o asyl pána který tam disponoval kbelíkem čisté-nekontaminované vody.
Nepomohla mu ale ni průkazka ZTP, kterou třímal v chvějící se ploutvičce, neboť ten pán byl Jiří Paroubek, chystající se spáchat rituální sebevraždu.
Ta spočívala v tom, že nasypal do vody čtyři pytle posilovače T-Orange (sytě oranžové barvy), načež bude následovat do 17l kbelíku skok po hlavě se střechy oranžově polepené volební dodávky za tónů písně Michala Davida s názvem „My jsme ten správnej team“.
Když toto kapr zmerčil, tak si řekl:“Zas takovej kretén nejsem“ a nerad se vrátil do rodného živlu s tím, že radši zemře důstojně.
Během lovu jsem se snažil Jirku Technika morálně podpořit, jelikož začal podléhat depresi.
Zprvu navíc ani nechytal ryby a jasně vedl Pája.
Já se snažil držet v závěsu, ale s jednou rybou to nebylo úplně ono, když on jich měl už asi pět.
Pak občas zabodoval Technik a já zůstal na chvostu.
Potom Pája zapřáhl a zdolal pěkného kapříka 42cm, čímž Technikovi jakoby rozšlapal bábovičky (mně teda taky, ale nejsem blbej, abych to veřejně přiznal) a Jura propadnul trudnomyslnosti.
Začal si stěžovat na úplně všechno, včetně islandské sopky a já opět litoval, že nemám ty špunty.
Ještě horší to bylo, když jsem kapra po několika čudlách ulovil i já.
To už hrozilo, že Technik zavolá na ČRS a pošle na nás kontrolu .
Hořekování se znásobilo a já uvažoval o tom, jaká antidepresiva mu naordinovat, aby dožil konce závodu.
Nakonec to na čas spravila půlmetrová klobása, kterou si pomstychtivě přivlekl ze stánku a nikomu nedal kousnout.
Mně průběžně spadli tři kapři-jeden se mi vyříznul u břehu, druhý se se mnou vůbec nebavil a hned po záběru mi utrhl pletenku a třetí se se mnou bavil asi deset vteřin, načež narovnal háček a vysunul z vody prsní ploutev se vztyčeným prostředním paprskem.
Občas jsem vyndal nějakého cejnka, či ploťku.
Pak Technikovi najeli jeseni a on skutečně jednoho ulovil.
Konec závodu se blížil a já asi dvě minuty před koncem zaregistroval občas velice jemný pohyb špičky.
Napjatě jsem čekal s rukou na prutu a s vědomím, že ubíhají vteřiny a já budu muset jednat-tedy vsadit vše na jednu kartu.
Při dalším zachvění, které jsem víc tušil, než viděl, jsem zasekl a ucítil tah.
Tři vteřiny nato, zazněl signál konce závodu, ale já rybu mohl zdolat, protože byla zaseknuta včas.
Zdolával jsem celkem rasantně a kapřik u břehu provedl několik bouřlivých výpadů, které jsem eliminoval brzdou, protože pletenka neodpruží nic.
Když jsem ho dostal k podběráku, postřehl jsem, že není zaseknut háčkem na pletence, ale druhým, z 0,12 vlasce, takže mne polilo horko z toho, že jsem silovým zdoláváním dost riskoval.
Nechal jsem jej tedy v klidu vybouřit a podebral jsem jej s vítězoslavným úsměvem za cvakání fotoreportétů z Reuters a dalších agentůr.
Technikova radost neznala mezí:-)))
Měli jsme tedy s Pájou po dvou kaprech (na Technikovo kaprové krmení, v němž byl snad i Sanorin a do kterého na konci sám ještě pral posilovač Halibut a další jedy) a všichni jsem měli nějaké čudly.
Nakonec jsem Páju pobil suverénně asi o jeden centimetr, když jsme měli oba kolem 1,5m součet délek a bodů.
Účast na vyhlášení byla jen trpnou povinností, ale komu čest tomu čest.
Umístili se hlavně závodníci, kteří měli to štěstí a nalosovali nízká čísla, protože na nich se tu chytá vždycky.
Ale je fakt, že na druhém místě skončil borec z našeho sektoru, který neskutečně na anglána páčil bílou rybu-je to pašák.
Taky tam jeden šikula na odhoz udolal tolstolobika kolem 90cm, což byl hodně slušnej výkon opentlenej zdařilým skokem přes podběrák u břehu-ale nakonec ho skutečně dostal.
Jinak tedy obecně považuju závod za ne úplně regulérní, protože by se podle mne mělo aspoň hodnotit po sektorech, jelikož i začátečník na začátku tratě v pohodě pobije kvalitního závodníka, který chytá na konci-a to každoročně.
My jsme pak odtahali do srázu krámy a nechali u nich Páju, abychom s Technikem dojeli pro jiná kola na jeho auto.
V OBI jsme zaznamenali zajímavou věc.
Očekávali jsme, že kříž na uahování kol, bude stát tak 400kč.
Stál 99kč a my ještě oba dostali poukázku na pohoštění, které se odehrávalo venku.
Každý jsme dostali klobásu a Pepsi v plechu, takže jsme vlastně zkonzumovali za skoro 2x tolik, než Jirka utratil.
Protože jsme ale ještě řešili nějaké pracovní věci pro mne, přijeli jsme asi po čtyřech hodinách, abychom našli spáleného Páju otráveného a chrchlajícího, neboť se mu vracela chřipka.
Tak si to vynahradil aspoň sběrem dalších křemenů do akvária a je úplně jeeno, že už se mu tam nevejde žádná voda….o rybách ani nemluvě.
Anka bude mít radost a aspoň po sobě budou mít doma co házet.
Tak kluci vyměnili kola, já naložil auto, a i když jsme s Technikem chtěli ještě na noc jet někam k vodě, tak jsme se rozjeli do svých domovů, protože jsme byli dost unaveni a navíc počasí mělo být (a bylo) v neděli nepěkné.
Nicméně-i když Jirku coby míchače špičkuju, tak je fakt, že jeho chemické zkušenosti asi rozhodly o tom, že jsme chytili aspoň něco a neskončili na chvostu.
Pobili jsme i spoustu plavačkářů, kteří měli zde obrovskou výhodu, protože mohli chytat z propadu.
Jirka sice kapra nechytit, ale to bylo určitě proto, že NECHTĚL!
Hlavně, že bylo hezky a že sociální demokracie s komunistama dostali u voleb na prdel!!!
To mi obrovsky zvedlo náladu a s chutí jsem celou cestu domů poslouchal rádio v autě až tak, že jsem 3x zabloudil a místo od Slaného přijel od ChomutovaJ))
Doufám, že jsem čtenáře článkem příliš nezarmoutil, protože smutku jsme si užili dost v průběhu celé té pakárny, která ale nakonec byla celkem fajn, a i když jsem hulákal, že mne tam už nikdo neuvidí, tak je možný, že někdo s bystrým zrakem.....….:-)))
Feederův Zdar!
