Navigace
Obsah
2010 ROZTOCKÝ FEEDERCUP
Tak je to zase tady.
Skutečná závodní sezóna začíná každoročně tradičním Roztockým feedercupem.
Všichni jsou po zimě opět nadržení a nervózně doma leští nádobíčko.
Musím pohříchu přiznat, že já ne.
Jednak u mne už nadrženost částečně opadla, jelikož jsem už absolvoval dvoje závody a taky jsem na rybách párkrát byl.
Naposledy s Čugim zrovna v Roztokách minulej víkend, kdy jsme si řekli, že zajedem přečíst vodu a domluvit se s rybama, jak co bude.
Počasí se nám sice vydařila a Lenča si dala i dětma trail do ZOO v Tróji, ale my jsme poctivě trénovali. Od pátku.
V Sobotu přijeli i Kominíci a Kukačky, takže na břehu bylo veseleji, ale ve vodě se nedělo nic moc.
Jedinej, kdo vytáhnul slušnou rybu, byl Fanda od Kukaček, jehož cejn byl výstavní a on si ho zasloužil velice.
Taky ho hned po zásluze sejmul, jen co skončilo focení.
Urazil mu klackem hlavu na druhou ránu-až to se mnou škublo, protože my závodníci máme „cejna velkýho“ jako velice hodnotnou rybu a dvoukilovej exemplář se nepovede každej den.
Ale když holt někdo strašně potřebuje maso na salát,nebo pro kočku, tak se nedá nic dělat a krev teče proudem.
Sice Fanda nemusel nechávat ty šupiny ve křoví a hlavu se střevama házet do vody, ale co už-příroda si poradí.Netřeba ji rozmazlovat.
No ne-jasně, že si dělám srandu!!!
Fanda dal cejnovi vágnerovskou pusu a pustil ho živýho pochopitelně zpátky do řekyJ)
Já vytáhnul jednu usmolenýho proudníka asi 20 cm a pak trofejní plotičku 10 cm a to bylo vše.
Večer jsme spálili na Petrově grilu nějaké maso, pokecali a šli spát.
Ráno stejnej obrázek s tím rozdílem, že Čugimu jednu chvíli najeli cejni a dostal během asi hodiny čtyři kusy, což byl výkon nevídaný.
Pak se za náma přijel podívat Technik s Ladou coby lufťáci z Prahe, ale to už jsem pomalu balil a nakonec jsme se shodli na rozlučce v Bromákovic cukrárně Růžový slon, kterou jsme s Čuginou navštívíli už v sobotu cestou z pizzerie.
Cukrárna RŮŽOVÝ SLON nás překvapila svou útulností a hravostí s jakou byla zařízena a vyzdobena.
Moc pěkný a Čugi mě předběhnul v obsazení dětskýho koutku, kterej je tam skutečně nevídanej.
Vše je zkombinováno ještě i s prodejem hezké keramiky a hlavně jsme se tam ukrutně přežrali po oba dny skvělou zmrzlinou.
Ještě, že něco takovýho není u nás….
No a tak teda k závodům.
Prostě jsem to všechno nabalil a odjel v pátek do Roztok.
Když jsem asi v 18:00 dorazil, tak už byl stánek plnej a parkovací místa taky, takže jsem zajel k řece, abych zajistil místa i pro Páju a Technika.
Když jsem jim volala, tak už stavěli bivak u nějakýho supermarketu v Roztokách, ale když jsem jim vylál, tak pokorně přijeli a popili jsme mou Tullamorku na usmířenou.
Večer proběhnul ve stánku standardně, tudíž se nikdo nepodnapil a já jak je mým zvykem jsem zůstal až do ranních hodin.
Mým společníkem se stal obětavě Pája.
Byli jsme během noci navštívit několik spících kamarádů a mimojiné zachránili od udušení vrchního kominíka, jenž už dodělával v přetopený maringotce.
Tak jsem ho rychle vysypal ze spacáku a začal s resuscitací.
Když jsem ho vysypával z trenek, tak se začal bránit, což byla dobrá známka vracejícího se života.
Pak jsme šli navštívit Technika jenž dudal, jak miminko a na naše pokusy o vlídnou komunikaci odpovídal temným mručením.
Dokonce ani pro aportek Pájovi neběhal, tak jsme rozhodli, že ho i s jeho vagonem převezem do nějakých neprozkoumaných oblastí-což jej probrali a mručení nabylo i zřetelných (občas) známek lidské řeči, tak jsme jej opustili s pocitem dobře vykonaného díla.
V šest hodin jsem se dostal do svého auta a do sedmi jsem se dobýval do spacáku, jenž nakonec částečně odolal, takže jsem ho proklel a usnul.
Ráno nás nějaké vemeno probudilo asi dvě hodiny před losováním, ale tak jsme aspoň pojedli a namíchali jedy pro ryby.
Mně se podařilo do cejnového krmení vpravit ploticový posilovač „Plocz Roach“, takže jsem po zbytek víkendu zapáchal, jak rohlík napuštěný magim.
První den jsem nalosoval kanál a závod probíhal poněkud jednotvárně.
Já chytal, krmil, zkoušel všechny možné fígle a ryby na mě bodaly.
Snad jen skutečnost, že jsem dvakrát po sobě přetrhnul prak a jednou se střelil krmnou koulí do koulí vlastních stojí za zmínku a já děkuju Jirkovi Ouřadovi, že mi prak půjčil, protože já svoje rezervní nechal někde doma.
Bez jediného záběru jsem utrhal všechny pruty, abych měl po závodě co dělat, takže jsem zase balil asi o hodinu déle, než ostatní.
Cestou na závody jsem měl telefonát s Georgem, který se kasal, že si jede pro pohár.
(Měl jsem v prvním kole vlastně přece jen jeden záběr.
Vzal mi to remorkér tlačící naloženou loď s pískem,, tak jsem zasekl a přes brzdu jej zdolával.
Kravál od brzdy byl značný, parník sebou zmítak v říčním korytě a lítal ze sstrany na stranu, ale nakonec jsem ho v sektoru neudržel, tak jsem to utrhnul-důvodem byl taky fakt, že by se nevešel do vezírku... )
Vysvětlil jsem mu, že poháry už máme rozděleny s Technikem a Pájou, jen jsme se ještě neshodli na pořadí-všichni jsme chtěli být třetí.
Teď po prvním kole bez ryby jsem už byl ochoten jít i na kompromis a být první, nebo druhý, ale jistotou jsem neoplýval…
Na véču jsme zajeli do pizzerie a pojedli selátko z pece-poměrně chutné.
Jen soudružku servírku bych na místě šéfa vyrazil na minutu, protože co je platná kvalitní kuchyně, když celkový dojem kazí arogantní pinglice na place, který člověka neustále poučuje, jako souška učelka?
Evidentně se jí také zajídalo dostávat spropitné a tak jsem jí ho nedal, protože když je na mě někdo jako na zákazníka drzej, tak ať si jde se sběrem.
Večer ve stánku byl fajn.
Skvělá Bromákova Monička fungovala jako vždy bezchybně i když jí věřím, že toho měla v noci už plný chrup i optiku.
Já po půl roce dokonce vytáhnul kytaru a s chutí jsem si zahrál.
Obecenstvo v podobě Káčule, Piškota, Čugiho, Sikyho s chromou manželkou, která pěkně hraje volejbal a pak se honosí luxusní barevnou sádrou- a jakéhosi nového Kukačky bylo skvělé a já si to celkem užil.
Když pokročilá noc ochromila moje prsty, tak jsme poseděli s Piškotem asi do tří hodin, abychom probrali všechny aspekty nesmrtelnosti chrousta (skutečně tam v noci poletoval) a pak se odebrali v klidu a míru do lovišť téměř věčných.
Druhý den proběhl závod nachlup stejně, takže není důvod se zabývat popisem.
Jedinej, koho jsem viděl chytit rybu byl Radek Štěpnička se dvěma mrlmláky a Pepa Ševčík dostal taky jednoho krasavce.
Jinak jsme sušili držky všichni svorně v sektoru-aspoň já víc neviděl.
Ale bylo fajn, že jsme si nenechali zkazit komunistama náladu a celý tři hodiny se řehtali hláškám, který jsme na střídačku sypali z rukávů.
Opět bez záběru a další „zero“ na kontě.
Jako zpestření a bonus od komunistů, kteří za to mohou, beru fakt, že sedm minut po závěrečném signálu, jsem zasekl a zdolal obřího cejna kolem 3 kg a krátce na to měl ještě dva slušné záběry, které jsem neproměnil, jelikož jsem pobíhal a balil cajky.
To je výsměch a já jsem si uvědomil, že jsem za tři závodní víkendy, které se skládaly ze šesti kol (Lanškroun-3, Velichov-1 a Roztoky-2) jsem bez jediného záběru měl jedinou rybu (V Lanškrouně oběšený kapr-a jeden mi ještě spadnul u břehu), takže jestli to takto v letošní sezoně půjde dál, máme jako team celkem slušnou jistotu.
Ta spočívá v tom, že se nebudeme muset stressovat o to, jestli skončíme na bedně, nebo dokonce na nejvyšším stupni (na což jsem za s teamy v posledních dvou letech měl vždy slušně našlápnuto).
Zase je ale fakt, že by se nám mohla blížit vidina účasti v divizi a toby mohla být zase po letech změna.
Předpokládám, že kolegové souhlasíJ)
Po sbalení a naložení vybavení do auta jsem se dostavil akorát na závěr vyhlášení a tak jsem aspoň mohl být svědkem toho, že Pája se skutečně na bednu probojoval a to dokonce na ono vysněné a cílené třetí místo, k čemuž mu srdečně gratuluju.
Honza Ouřada stříbrnej jistě po zásluze a na prvním místě jako překvápko Petr Skála.
Pak už jsme se rozloučili a rozjeli do svých domovů.
Počasí mělo býti hnusné, ale nakonec vydrželo ve skvělé kondici a tak bylo vše fajn i když pan ředitel závodu se moc netvářil, když jsem mu za závody děkoval, protože byl, jako všichni zklamán z toho, jak málo se nachytalo ryb.
Skutečně se nestává, aby většina startovního pole byla bez ryby a ti co chytnou, tak víceméně z náhody sem tam něco.
Ale bylo moc fajn a organizátorům, čili Roztockým vydrám alias Mužům s brašnou, za to patří velkej dík.
Zase za rok!
Feederův zdar
P.S.:Věnujte prosím pozornost ještě anketě napravo od článku-díky.
P.P.S:Pokud toužíte po tom, abychom dopadli jako v Řecku, tak nezapomeňte dát hlas komančům nebo Paroubkovi….protože pak to dopadne takhle:www.azbestus.cz/co-mi-vadi/komunisti/recka-krize/
P.P.S.:Byl jsem Káčulív pokecu oprávněně vyplísněn za to,že jsem vynechal jednu podstatnou scénku:
V sobotu ráno jsem šel nabrat vodu na míchání a trošku se mi smekly nožičky na strmém břehu, takže jsem byl najednou po prsa ve vodě a od tý doby vím, proč ty ryby tam neberou.
Je ledová, jak hodně frigidní soudružka...
Celej den jsem pak sušil a děkoval za počasí:-))
