Navigace
Obsah
Vítězná mise Kukajících Vlkůch na Grand Prix Dyje 2010.
I já totiž vlastním dres Kukajících Vlků a jsem velice váženým členem osady.
To se projevuje tak, že když se vážím, tak vážím velice mnoho kg…
Protože jsme své závodnické ambice neměli saturovány na 3. kole první feederové ligy, rozhodli jsme se to napravit, na nejdůležitějším závodě roku, kterým je Velká Cena Dyje.
Tušili jsme, kde se bude konat, ale trvalo nám skoro dva dny, než jsme lokalitu vypátrali a objevili.
Závod se měl konat pár set metrů pod výpustí z novomlýnské nádrže, takže jsme se po příjezdu na místo bleskově zaregistrovali a zaprezentovali.
Času na přípravu nebylo mnoho, na naštěstí jsme zvyklí konat i ve spěchu, takže jsme stačili vše přihotovit i proto, že krmení nám zbylo z Mušova.
Nakonec to dopadlo tak dobře, že jsme já, Čugi i Honza seděli poměrně blízko sebe, takže jsme na sebe viděli a mohli jsme i komunikovat.
Závod trval 3,5 hodiny na poměrně hodně proudném a také hlubokém úseku, takže krmítka 80+ byla v pohotovosti.
Na Honzu jsem viděl doprava a na Čugiho s námahou vlevo, a tak jsem byl zvědav na průběh závodu.
Ostatní závodníky jsem měl mimo zorné pole a tak jsem je neřešil.
Ale jejich babety sjíždějící se ze širokého okolí jsme slyšeli a identifikovali poměrně neomylně.
Byli to víceméně samí místní borci vyzbrojení znalostí terénu a rybích zvyklostí i chutí, ale my byli odhodláni uspět stůj, co stůj!
Nechytali jsme daleko a nikdo z nás nenahazoval dál, jak 20-25m od břehu.
Ryba dlouho nereagovala a první hodina byla ve znamení spíše náhodných úlovků nevalné váhy.
Sem tam cejnek, či karas.
Po hodině se ale děj změnil ve skutečný závod a vzrušení kulminovalo zároveň s přísunem adrenalinu.
Sem tam se povedl slušný cejn, divoká podoustev, ale dominovali bojovní a velice zdatní jeseni.
Registroval jsem, že Čugi odlovuje ryby poměrně pravidelně a i když občas o nějakou přišel, tak se usadil podle zpráv od rozhodčích na vedoucí pozici dost neotřesitelným způsobem.
Já jsem chytal o něco víc, než Honza, ale spokojen jsem nebyl.
Nedařilo se mi rybu udržet pod krmným místem tak, jako Čugimu.
Snad to bylo tím, že nakyslý Sensas jim z nějakého důvodu chutnal víc, než bezchybný Traper, který nežrali ani na Mušově.
Závod byl za půlkou a Čugi suverénně vedl.
Pak ale přišla moje šance.
Ryby pochopily, že Technik nemíchá žádný sračky
a pustili se do Trapera s takovou chutí, že občas nebylo kam nahodit, abych 2-3 krmítkem neporanil.
Intenzívní záběry, které bylo díky proudu nutno dlouze dosekávat až prutem za hlavou, začaly nést ovoce a teď jsem začal cejny a jeseny bagrovat na hod.
V silném proudu byly souboje s nimi neúměrně dlouhé a navíc strach z přejetí ze sektoru mne nutil zdolávat je tak rasantně, že jsem o část ryb přišel.
Přesto jsem ale Čugiho během třetí hodiny dochytal a pak i překonal a usadil se na vedoucí pozici s náskokem tak tří velkých ryb.
Modlil jsem se, aby už byl konec, ale scházelo ještě půl hodiny do konce.
Čugi vyndal velkého cejna.
Já nic.
Čugi podebral obřího jesena-já nic.
Čugi zdolal velkou, krásně vybarvenou podoustev-já dvakrát utrhl ve vázce.
Konečně jsem přivedl k podběráku cejna a znovu vedl o rybu.
Čugi zase vytáhl jesena.
Snažil jsem se, co to šlo.
Navíc ale vpravo začal chytat i Honza a mne zachvátila panika.
Třesoucí se ruka nedokázala červa ani uchopit, natož napíchnout…
Čugi vytáhl dalšího cejna a já tušil, že je zle.
Jeho zdolávačka je zde:
Zkusil jsem zaklínací formuli, po které většinou soupeř zlomí špičku, ale nezabrala.
Neúprosný čas způsobil, že rozhodčí dal signál k ukončení lovu a bylo dobojováno.
Při konečném sčítání výsledků a vyhodnocení jsem se dozvěděl, že jsem skutečně prohrál o rybu….
Honza nakonec skončil o několik ryb za mnou, ale dobrá zpráva byla, že jsme všichni místním borcům natrhli žaket a šťastně obsadili všechna tři první místa.
Provolal jsem tedy slávu vítěznému Čugimu (kterému jsem v noci pak férově udělal na stěrači uzel a svedl to na podlé místní obyvatele) a vzdal čest poraženému Honzovi (kdo mi v noci zastříkal zrcátka melasou, to netuším).
Hlavně jsem ale získal svůj první letošní pohár a to za druhé místo na tak prestižní a silně obsazené soutěži není vůbec málo.
Bylo fajn, že jsme si pak mohli na bedně upřímně gratulovat a složit poklony.
Večer jsme pak věnovali debatě o závodě a výměně zkušeností s lovem na poprvé chytaném toku.
Ještě musím zmínit, že nás po celou dobu lovu neskutečně trápilo slunce pražící přímo mně do obličeje a kolegům do xychtů, stejně, jako naprosto šílení komáři.
Mají tam trochu menší druh, než se vyskytuje u nás v Evropě, ale zato jejich spotřeba a krvežíznivost posílená faktem, že jich bylo tak 1000 na metr krychlový, byla faktorem ne zrovna zanedbatelným.
Navíc se zřejmě živí kromě krve hlavně repelentem, protože ten je přitahoval víc, než otevřená rána.
Inu-jen tak tak, ale přežili jsme a tak jsme přijali odměnu ve formě několika litrů burčáku s úlevou, která se ještě víc projevila za pár hodin na místním WC, protože tento nápoj (jak mi bylo umožněno zjistit) čistí nejen krev, ale hlavně asi útroby.
Závod byl tak nabit akcí, že z něj vlastně nejsou téměř žádné dochované fotky, protože navíc Čugi neví, jak se mačká spoušť u foťáku, do něhož se nedává film, tak mého obřího cejna, kterého fotil a točil na video, nevyfotil, ani nenatočil….
Takže jediné dostupné záběry z mého aparátu, jsou ty, které nasnímal jeden velice vzdělaný dobrý člověk.
Já jsem k dovršení utrpení spal venku v novém a velice teplém spacáku.
Když jsem se asi ve čtyři ráno probudil napůl upečen, rozepnul jsem z posledních sil zipy a spacák otevřel.
To byl signál pro několik miliard komárů, kteří se na mne vrhli takovou silou, že kdybych v té chvíli neležel na zemi, tak by mne porazili.
Musel jsem prchnout do auta a spát za volantem, což se jako můj budoucí koníček neprojevilo….
Jinak ale fajn:-))
P.S.:Na posledním sníku je zřejmé, jak jsem byl na prvním letošním dekorování vzrušen......tedy mírně, ale přece...ani mé velice kvalitní a slušivé společenské tepláčky to nedokázaly skrýt.
Inu-Vášeň je vášeň:-)))
