Navigace
Obsah
SROVNÁNÍ SOUTĚŽNÍHO (ZÁVODNÍHO) A REKREAČNÍHO RYBOLOVU FEEDEROVOU TECHNIKOU
6. díl.
TEAM A SPOLUPRÁCE SE SPONZOREM.
Běžný rybář zavolá kamarádovi (nebo obvolá partu kamarádů), domluví si, kdy a kam vyrazí na ryby a pak prostě jedou.
Jak se jim chce, tak chytají a to co do způsobu lovu, jeho doby i usilovnosti.
Jedou v jakémkoli složení, anebo o samotě.
Závodník, který chce chytat nejvyšší soutěž, musí mít stabilní team, což ve feederu čítá tři lidi+náhradníci v případě, že někdo nemůže nastoupit.
To není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Chytal jsem už v několika teamech a zjistil jsem, jaké jsou hlavní priority (pro mne), které od kolegů očekávám.
Teamové chytání vyžaduje, aby se především sešli lidé, kteří si rozumí, umí si vyhovět, navzájem se neiritují, mohou se o sebe navzájem opřít, nelžou si, drží slovo a když je jakýkoli problém,dokážou jej rozebrat a vyřešit.
K tomu ještě je celkem dost vhodné, mít kolegy, kteří ryby chytat umějí, mají zkušenosti a jsou za nimi výsledky.
Je spousta lidí, kteří jsou lidsky velice fajn, ale nemají ten správný tah na branku a hlad po vítězství, případně schopnosti potřebné k tomu, aby vítězství dosáhli.
Na druhé straně jsou lidé, kteří jsou bojovníci, mají talent a výsledky, ale jsou buď nespolehliví, nebo zbytečně konfliktní (týká se někdy i mne, ale myslím, že mohu celkem vyloučit slůvko „zbytečně“), nebo dokonce takoví, skutečně nemají teamového ducha.
Takový mančaft by podle mého názoru měl společně občas zajet na ryby i mimo závody, zažít legraci a úplně volně pokecat o životě.
Tím se o sobě lidé dozvědí mnohem víc, než na závodech s jejich atmosférou a motivací k soutěžení o NĚCO.
V teamu je celkem k vzteku člověk, který např. v prvním kole závodu přijde na nějakou fintu, nebo vychytávku (montáž, posilovač, taktický prvek,nástrahu, atd.), který ten den velice funguje-ale kolegům ho před druhým kolem zatají, aby měl absolutní výhodu jen on a měl tím větší šance na umístění v soutěži jednotlivců.
Já letos chytám poprvé po létech v teamu se skutečně vyrovnaným kádrem kolegů-co do výkonnosti a výsledků a navíc jsme kamarádi, máme si o čem povídat, nikdo se nestraní, nikdo nevyčnívá (teda já trochu ano, ale jen při foceníJ) a mám z toho skutečně dobrý pocit.
Navíc se nám daří i se vzájemně „zachytávat“ a podporovat, takže když jeden nenachytá, zachytají zbývající dva kolegové a výsledek je nakonec slušný.
Důležitá je i psychická podpora a vědomí, že všichni víme, že černý den může potkat kohokoli z nás a to zejména kdykoli.
Ono takové přátelské poplácání po zádech a povzbudivý úsměv ve chvíli, kdy je člověk na dně po vybojování některého z posledních míst v sektoru-to je fakt k nezaplacení.
Blbé je (zejména pro mne), že v období závodů není moc místo pro různé žertíky a kanadské vtípky, protože třeba zpřeházený forpasovník by byl jistě výtečný fór, ale jeho majitel by asi v sektoru díky stressu explodoval, nechytil by ani šupinu a během vyhlašování vítězů by zřejmě autora vydařeného vtipu porcoval v tichosti mačetou na řídce navštěvovaném místě-a po právu.
No, a protože takové věci zhusta napadají právě mne, je dobře vědět, že Technik má mačetu ostrou, jako je jazyk jeho manželky a Pája je voda sice tichá, nicméně v takovém okamžiku by asi mlela nejen břehy.
Inu-o jistý druh charakterní zábavy jsem sice ochuzen, ale ono se vždycky něco najde aspoň po závodě, nebo ráno.
S láskou vzpomínám na ráno na Sadské, kdy jsem Technikovi donesl kávu s krenexem (kupodivu prskal) a pak jsem odběhl a s omluvou mu dodal prozměnu kávu zalitou svařeným lákem z okurekJ
Netvrdím, že jeho aktuální city ke mně se daly nazývat „láskou mezi registrovanými partnery“, byť by to tak být mělo, jelikož jsme v teamu partnery a registrovaní závodníci jsme rovněž.
On je prostě na svou kávičku mírně háklivý (a o to šlo), kdežto Pájovi bych ji vůbec nenosil, páč tu žbrndu prostě nepije.
Co se sponzorů týče,tak ti jsou různí a tak i spolupráce s nimi.
Chytal jsem s teamem dva roky pod značkou sponzora, který nám za celé dva roky dal akorát trička, kterými jsme mu dělali reklamu a jinak jsme u něho nakupovali všechno za ceny jako závodníci z jiných teamů.
Když jsem v r. 2006 vydřel (možná teda trochu i omylem) titul 2.vicemistra republiky, tak jsem se mylně domníval, že by třeba aspoň mohl utrousit poplácání po zádech.
Pak jsem byl v teamu SEMA, kde byla situace po materiální stránce skvělá a navíc jsme se i podíleli na vývoji různých věcí z oblasti závodního vybavení (krmítka, splávky, pruty, feederové Sema křeslo, atd.). Zároveň jsem propagoval věci, které jsem považoval za dobré v debatách, článcích a nebo i ústně v diskusích na závodech.
Bohužel team se po jedné sezóně rozpadl a kolegové, které jsem chtěl přivést nebyli akceptováni, protože management už měl vymyšlenou jinou sestavu, která mi nevyhovovala, takže jsme se rozešli.
Ovšem rozešli jsme se velice v dobrém a dokonce všechen materiál, který jsem dostal (a nebylo ho málo-šacuju to tak na cenu kolem 25 000kč) jsem si mohl ponechat.
Ono je to totiž dvousečné, protože člověk, jako aktivní člen teamu má nějakou představu a povinnosti k firmě ho občas svazují, nebo mají tendenci jej formovat, což u mne moc nejde, takže nyní chytáme „za své“ a „na sebe“ a je to takové svobodnější.
Snad jen vědomí, že pokud zmrvím poslední závody ligy, kolegové mne budou pranýřovat v Mělníce pod mostem a krmit ploticovým posilovačem, je mírně zavazující, ale co už.
Přes zimu se vyléčím z otravy a sečných ran a na jaře budu opět stát na startu stejně neochvějně, jako pohraničník bránící kdysi můj klidný spánek před imperialismem.
Za největší přednost teamového závodění považuji to, čemu se říká „teamový duch“, což je stav, kdy parta spolu skutečně žije, komunikuje, bydlí, míchá krmení, sděluje si aktuální dojmy a zkušenosti své, nebo získané od jiných.
Vzájemná náklonnost je jaksi samozřejmostí a vnímám takových partiček po těch létech na závodech poměrně dost.
A je to fajn. Party se mezi sebou špičkují a štengrují, ale většinou si přejí i úspěch a srdečně gratulují i těm, kteří je porazí-pochopitelně s kletbou drcenou mezi zuby a výhrůžkou POČKEJ PŘÍŠTĚ!!
Já jsem letos na začátku sezóny prohlásil, že si hodlám závody užívat a že se nebudu stressovat pro vítězství za každou cenu.
To se mi celkem daří a ono to jde tak nějak lépe a skutečně s požitkem.
Svou roli hraje jistě i skutečnost, že odpadla odpovědnost za výsledky vůči sponzorovi a ono ve skutečnosti vlastně o nic nejde.
Je to stejné, jako když kluci hrajou kuličky, nebo závodí, kdo dál dohodí šutrem.
Vyhrát může jen jeden a o život tady ale vůbec nejdeJ.
Zažil jsem na závodech i mimo ně spoustu nepříjemných a ale také příjemných překvapení – takový je celý život.
Ono je to v konečném důsledku vždycky jen o lidech.
Tak ať se vám daří ať už v závodním sektoru, či prostě kdekoli u vody a vůbec všudeJ
Feederův Zdar!
