Navigace
Obsah
Taktika krmení a strategie lovu.
Zde je asi největší rozdíl mezi feederovým rybolovem rekreačním a závodním.
Rekteační rybář si vystačí s pytlíkem krmení (poměrně libovolným) trochou hlíny a krabičkou červů, případně nějakou tou žížalou, rohlíkem, či bonduelkou.
Vybere si místo k lovu, trochu zakrmí a chytá.
Když se mu nedaří, tak zkusí něco změnit a když to nepomůže, změní místo.
Závodník si místo vylosuje, a jestli se mu zamlouvá, nebo ne-to je naprosto jedno, protože šanci na losování má každý stejnou i když místa zdaleka stejná nebývají.
Každý má pro sebe deset metrů délky břehu a v tom prostoru musí nejen udržet rybu při zdolávání (bez toho, že by ryba přejela za hranici sousedova prostoru), ale hlavně ryby přilákat a nachytat.
To není zdaleka tak snadné, jako když je člověk u vody sám.
Kam oko dohlédne, jsou po obou stranách závodníci stejně odhodlaní urvat jedničku (první místo v sektoru) a ti se budou zarputile snažit soupeře obrat o každou šupinu tím, že budou usilovat o přítomnost co největší koncentrace ryb ve SVÉM lovném místě.
Budou používat všech dostupných a povolených prostředků k tomu, aby ONI chytali ryb nejvíc a také co největších, jelikož se jedná o celkovou váhu nachytaných ryb za tři hodiny jednoho kola.
Pokud nachytají dva, či více závodníků na chlup stejně, pak se o body dělí.
Proto je důležité si před závodem stanovit strategii a taktiku.
Jeden z důležitých prvků je cílová ryba.
Na drtivé většině závodů nejen feederových, ale i plavačkových či „gulášových“ je cejn velký.
Je to hejnová ryba, která se dá poměrně snadno zdolat (i když jen naivka by si myslel, že souboj s opravdu velkým cejnem v proudu je procházka podobně růžová, jako slon v roztocké cukrárně) a hlavně už při velikosti kolem 40 cm disponuje slušnou váhou, kterou potřebujeme především.
Pokud není k mání Cejn velký (zvaný též mrmlák, lopata, cejňoch, kobyla, mrmloň, zlaťák, slizoun…), pak nás zajímá ostatní „spodová ryba“, tzn. ryba, která se nejčastěji vyskytuje u dna, kde ji můžeme nejlépe nalákat vhodným jídelníčkem.
Když se u dna vůbec nedaří, pak je možno se snažit o ryby krmící se ve sloupci, jako jsou třeba plotice a oukleje, případně na hladině-např.amur.
Ovšem cílený lov ouklejí je pro feederaře noční můrou, která nikoho (snad kromě vyjímek) nebaví, jelikož to znamená dlouhý fous, lehké krmítko, vysoký páternoster, či dokonce balaton (montáže které drží návazec nade dnem, kde nástraha povlává a provokuje pohybem v proudu.
Věčné přehazování a lov desetigramových rybek je dost nuda, ale někdy není zbytí a jsou borci, kteří dokážou v těch malých „šavličkách“ nachytat i několik kilogramů za tři hodiny.
Nejběžnější praxe je takováto:každý závodník má možnost použít 17l navlhčené krmné směsi, do čehož se započítávají i nástrahy, hlína, štěrk a vše kromě živých nástrah, no a k tomu 2,5l živé složky, což jsou červi, kukly, žížaly a další možná živé nástrahy.
Zakázána je patentka.
Na začátku závodu závodník umačká z dílu krmení (tak 1/3) základní krmné koule, v nichž je i živá složka podle uvážení.
Pozor na množství masných červů, protože to jsou borci, kteří ve chvíli kouli rozbijí.
Kouli je třeba řádně navlhčit a v rukách utáhnout do tvrda-pokud možno hned dopravit do vody.
Po prvním signálu, jenž zazní 5 minut před začátkem lovu má pět minut na to, aby je dopravil na krmné místo (místa) a to co nejpřesněji.
Ve větším proudu požívám do koulí zpomalovače rozpadu a to buď Coolix od Sensasu a nebo PV1-lepidlo.
Tyto látky ztuží koule a jejich pomocí se načasovat jejich rozpadání. Někdy to dělám tak, že postupně Coolix přidávám a koule tedy mají poločas rozpadu různý,takže teoreticky by mělo být poměrně dost dlouho na krmném místě, co papat.
Před krmením je třeba se na vodě zorientovat a vybrat si buď na protějším břehu, anebo coby odraz ve vodě-opěrný bod.
Odraz ve vodě je dobrý v tom, že nám může stanovit i vzdálenost, kterou jinak musíme odhadovat.
Zvlášť na velkých vodách je to docela problém a proto používám zejména v poslední době klipování vlasce.
Na břehu si všechny pruty naměřím na stejnou délku odhozu a vlasec zaklipuji buď přímo na klipu cívky, nebo dvakrát otočím na cívce gumičku a zaklipuji do klipu ji.
Podle síly proudu a hloubky vody je nutné rozvážit, kolik člověk odhaduje pohyb koulí ve sloupci během klesání ke dnu. Chytat má smysl v místě dopadu koulí na dno, nebo pod ním směrem po proudu.
Tam se krmení vyplavuje a tam se budou také shromažďovat ryby. Nad krmením je to zbytečné.
I když někdy se nepochopitelně zdržují ryby i tam. To zřejmě v případě, kdy závodník namixuje takovou „kejdu“, že se jim z toho nedělá volno…
Pak se krmí sporadicky a průběžně během lovu.
Jednak krmítkem a pak zase koulemi, které se do vody hází buď rukou, nebo na větší vzdálenost střílejí prakem. Jak do krmítka,tak do praku, či ruky se umisťuje buď krmení kombinované se živou složkou( udělám z krmení dno,nasypu červy-kukly-žížaly a zavřu zase zátkou z krmení, eventuelně koule z krmení smíchaného se živou složkou)), anebo z červů lepených arabskou gumou (to je prášek ze kterého se vyrábějí žvýkačky) kteří se pro zatížení a kompaktnost ještě mohou smísit se štěrkem.
Často se využívá strategie krmení více míst.
Nakrmím jedno místo na optimální vzdálenosti a pak jedno blízko u břehu.
Když to v proudu nejde, zkusím chytat u břehu (nebo jak se říká - pod nohama, či u baráku).
Někdy to pomůže až překvapivě, jindy ne.
Další taktická varianta, kterou jsem doposud nikdy nepoužil, protože mi připadá agresívní, je způsob, kdy si rybář vypozoruje, kde chytá rybář nad ním (tedy ten, co sedí od něho proti proudu) a krmí navíc i v jeho vzdálenosti, přestože na té dálce sám nechytá.
Je to pokus zastavit mu ryby u sebe a nepustit je přes své krmení nahoru k soupeři. Mně se tato metoda z morálního hlediska nezamlouvá stejně,jako když se někdo pokouší chytat v soupeřově krmení,čili chytá na hranici svého vymezeného prostoru (pochopitelně že mu to někdy a nebo často „nerado“ ulítne až za hranici a tak loupí ryby soupeři , který chytá nad ním-proti proudu).
Je to další agresivní technika, kdy závodník spoléhá na benevolenci soupeře, protože nikomu se nechce podávat protesty a kazit si náladu.
Někdy to spraví upozornění (nedávno jsem zrovna jednoho mladého snaživce odkázal do mezí slovy:“Hele kámo, já vím, že se ti v mým krmení líbí, ale chytej si ve svým!“, jindy ostré slovo, ale je fakt, že provokatér a potížista je vždy agresor.
Zažil jsem před pár lety, když jeden začátečník na Grand Prix si myslel, že chytá přesně před sebou a při tom nahazoval do našeho území (GP se chytá v teamech).
Když jsem mu po několikáté vysvětloval, že má špatně postavenou sedačku, kterou musí mít kolmo k vodě a on nereagoval, tak už skoro hrozila inzultace, která by mi ale asi vynesla diskvalifikaci ( ono by k ničemu zřejmě nedošlo, ale skutečně už jsem měl tak po náladě, že jsem řval, jako tur-vůbec ne domácí).
Naštěstí tam byla přítomna reprezentantka v plavané a má slova potvrdila.
Píšu to vše proto, že všichni si jedeme závody užít a ne si kazit vzájemně náladu.
Doporučuji začátečníkům, aby ty zkušenější poslechli, protože zkušenosti jsou jednou z nejcennějších surovin tohoto sportu.
Každý má sice po právu vlastní hlavu, ale pravda bývá většinou na straně toho, kdo má za sebou více prutohodin a to myslím na závodech.
Lov probíhá většinou tak, že závodník vytrvale nahazuje na jedno, dvě a někdy i tři místa různě vzdálená od břehu, snaží se po čase měnit nástrahy a jejich kombinace, délky i tloušťky návazců a velikost háčků s cílem přijít na ideální sestavu, která bude pro ryby nejvíce důvěryhodná, a nechají se ukecat k záběrům.
V průběho lovu se můžou stát různé věci, jako třeba, že kolem závodní tratě proplije velký parník, který zamíchá s vodou tak, že všechno krmení odplave.
Nebo začne pršet a to musí závodník hodně rychle přikrýt červy, protože stačí pár kapek do litru červů a už je nikdy neuvidíte, jedině po dokonalé proměně v autě, kdy vám vylétnou během dne stovky masařek a udělají z limuzíny kravín.
Nebo začne foukat vítr silný tak, že budete muset prut přidržovat rukou. Já osobně chytám na všech vodách za jakýchkoli podmínek s postaveným prutem.
Technika prutu položeného podél vody mi nevyhovuje a nevidím v ní žádné výhody. Radši tak chytám i ve vlnách a větru.
Stejně tak neřeším vůbec, jaké jsou všechny možné tvrdosti špiček a chytám vždy na ty nejmělčí, jaké mám.
Poznám, kdy se jedná o záběr a kdy jde o bordel na vlasci, poryv větru, vlnu, či jiný druh pohybu špičky.
Jen ve skutečném vichru se někdy uchýlím k částečnému sklonění prutu, abych jej nemusel držet rukou.
Někdy je potřeba rybu skutečně hledat. To když se nepodaří ji nalákat na krmení a přimět ji k pravidelným záběrům, čemuž říkáme rychlostní chytání.
Pak člověk háže pokaždé jinam a hledá náhodné rybky, které pár červíků zaujme.
Někdy je nutné hledat až u protějšího břehu, kam ryby odjedou po počátečním bombardování krmnými koulemi a už se mi párkrát podařilo zpod protějšího břehu vydolovat krásné tlouště.
Podmínkou ovšem je tam dohodit, což třeba na Dunaji nějak nešlo. Možná to bude tím, že ještě nikdo na světě nehodil prutem 800mJ. Navíc pokud bych tam dohodil a třeba i rybu vytáhl, tak bych si s ní nerozuměl, protože by hovořila jistě maďarsky, takže-věci jsou tak, jak mají být.
Mám na každých závodech nachystáno většinou šest prutů s různými montážemi a jejich variantami.
Hlavní důvod je ten, že pokud utrhnu, nebo zamotám montáž, tak se nechci zdržovat navazování a vůbec řešením vzniklé situace, protože nehodlám ztrácet čas.
Ten je totiž kromě pravidel to jediné, co mne omezuje a má někdy cenu téměř skutečného zlata.
Přeji dobrý lov a pevné nervy a šikovné ruce na závodech.
Feederův Zdar.
