III.oficiální MiČR Feeder 2006. - 1.kolo Labe v Pardubicích

Přijeli feederoví nadšenci z celé republiky.Sjeli jsme se poměrně brzo,abychom stihli namíchat krmení (našem případě-tedy Mivardi Feeder Teamu šlo jednoznačně o produkty Lorpio a to TTX,cejnové krmení,melasa,tmavý bisquit,anglická vločka a hlína),něco pojíst,pokecat s kolegy,dát si kávu z termosky a pomalu se odebrat na prezentaci a losování uplacírování v sektorech.

FOTOGRAFIE zde...

Poměrně silný vítr dával na vědomí,že při vysoko zvednuté špičce pro eliminaci tahu vody a po ní plovoucího bordelu bude takto chytajícím dopřáno si užít poryvů opírajících se do vlasce a také do prutu samotného.

Byl jsem si to vyzkoušet v pátek na oficiálním tréningu.Moji kolegové Dan a Rybíz seděli u řeky podstatně dřív a hlásili,že „sice dou,ale malý“.Od tréningu mne na dost dlouho odtáhlo zdolávání neznámé ryby,jež prováděl Petr Tóth celkem asi 2 a 1/4 hodiny s tím že jde o sumce.Chvíli jsem si prut s ponorkou podržel a je fakt,že ten na druhé straně příliš komunikativní nebyl.Pak ale přece jen byl lovcem z Karlových Varů a teamu F1 unaven,udolán a podebrán.Nakonec z toho byl pěkný kapr 76cm,což při kmeni 0,16 a forpasu 0,12 je slušný výkon.

Ryba to byla nádherná,čehož důkazem jest fotomateriál,který přikládám.

Ráno jsme tedy přihotovili krmení,já jsem s kolegy z traťové inspekce zkontroloval trať,kterou musím pochválit a pak už jsme se jali podstoupit to jediné,co nejsme žádným způsobem schopni ovlivnit stejně,jako počasí(páč nejsme komunisti) totiž losování.

Po něm jsme se pomalu rozešli ke svým sektorům a dobu do začátku přípravy jsme strávili každý jinak.

Někdo si myslel na své věci,někdo tichou modlitbou,někdo hlasitým nadáváním,jiný si opakoval feederovou abecedu a další šel prostě na klobásu a pivo.

Já osobně jsem zůstal na místě a ve svém herberku hledal a zjišťoval,co jsem nechal doma.Ono se vždycky něco najde a tak se to radši dozvím před závodem,než v jeho průběhu.

 

 

Po odhoukání začátku přípravy jsme vstoupili do sektorů a začali s  jejich úpravou.

Vyfasoval jsem vysoký a notně zarostlý břeh,takže jsem se s machetou vyřádil tak,jak by se mi líbilo třeba na bolševickém sjezdu,až jsem si spáchal mozol.Pak jsem dal dohromady pruty,podběrák,škatule s nástrahami,sedačku,po kontrole krmení jsem ho odnesl na místo a rozdělil na to,které půjde do koulí a další část na průběžné dokrmování ať už krmítkem,nebo rukou,či prakem.

Pak jsem se najedl,neboť mám tu zkušenost,že pokud to neudělám,dostanu v průběhu závodu hlad a poslední hodinu trpím,jako zvíře.Nevím,jestli mi nervozita a koncentrace zrychlují metabolismus,ale vím,že včetně přípravy se jedná o pět hodin,což je na mě skutečně moc.

Stejně důležité je mít dost pití,které ale do sebe neliju nikterak bez rozmyslu,protože každé povstání bývá potrestáno.Stejně tak to je,pokud závodník povstane za účelem vykonání potřeby malostranské.To se okamžitě dostaví nesmlouvavě tutový záběr trvající po celou dobu běhu(v horším případě s mokrýma ruka,eventuelně i textilem) sprostě klnoucího nešťastníka k prutu a končící v okamžiku přiblížení se ruky na vzdálenost 7,659 cm od korkové,případně neoprénové rukojeti nářadí. V ten moment ryba opovržlivě vyflusává ožužlaný háček,skládá mobilní periskop a spokojeně žvýkaje svou zaslouženou porci červů se vzdaluje za účelem vyhledání,zacílení,vysledování periodicky se opakujících chyb v chování a nepozornosti další potenciální oběti(doporučuju Rudu BřezíkaJ).

20 minut před začátkem závodu dovlhčuji krmení určené do koulí na soudržnější konzistenci,přidávám rozmačkané kukly(které v krmení tolik při degustaci chutnají Jirkovi Ouředníčkovi),hnojáky a červy,no a pak pomalu začnu tvořit krmné koule..Utahuju je co to jde,protože řeka pospíchá,jako praštěná a navíc červi jsou schopni ty méně utažené během chvilky rozbourat stejně kvalitně,jako Sociální demokracie podnikatelskou sféru.

Pak už houkají základní krmení a tak se snažím koule dopravit pokud možno na jedno místo a taky se pokouším si inkriminované místo zapamatovat,protože to se může docela hodit.

Připravím si prut,napíchnu nástrahu,nabiju krmítko a to je tak akorát,aby zaznělo další houknutí,které signalizuje začátek závodu.

Nahodím prut,umístím ho do stojanu a okolní svět odchází někam do daleka a až úplně přestane existovat.Jsem tu já,můj vercajk,řeka a ryby v ní.Je na nás abychom se popasovali.Já a řeka.Já a ryby. Já a počasí.Já a moje nešikovnost.Já a nervozita.Já a smůla.Já a další spousty vlivů z mého pohledu negativních,které jsou evidentně a okázale proti tomu,abych zachytal tak,jak bych si přál.Je to jasný.Jsou v přesile.

Jenže já během závodu málokdy podléhám skepsi a špatné náladě.Jsem asi trochu bojovník.Jsem sice nervózní pokud jsem už hodinu bez záběru,ale vztek a jeho výlevy si nechávám až po závěrečném houku.Nenechám se vyvést z koncentrace ani tlacháním vedle sedícího kolegy,který si chce povídat. Pokud mu nedojde,že nemám o komunikaci zájem,tak se to ode mne jistě po nedlouhém čase dozví způsobem,který ho možná překvapí svou nevybíravostí.Je lepší na mne prostě během závodu nemluvit,protože se ode mne stejně nikdo nic nedozví.Leda něco nelichotivého o sobě,pokud se bude snažit moc.Zažil jsem to už vícekrát a scénář bývá stejnýJ

V závodě pořád věřím a téměř nedýchám vzrušením z toho,že záběr se může dostavit v každém zlomku sekundy-a to fakt může.

Snažím se být co nejrychlejší,nejpřesnější,nejcitlivější a vůbec absolutně nej.Bohužel snaha a výsledek se často liší tak diametrálně,že jako by spolu vlastně ani neměli nic společného.

Pardubické ryby zřejmě v mém krmení postrádají drcený perník,který jim tam podstrojil Pepa Konopásek a tak odjíždějí na gábl (jako dycky kurva!!) k němu.Mimochodem tohoto závodníka si nasadit do teamu,stejně,jako některého z bratrů,případně Pepu seniora to je skutečnost,která by se měla hodnotit,jako nepovolený doping,zvláště pak u něj doma v Pardubicích.Bohužel doping v pravidlech řešen není,takže my ostatní můžeme jen bledě závidět a pomlouvat…,což vydatně činíme a není nám to nic platno.

Nutně potřebuji vykonat stranickou potřebu a tak odskakuji ze sektoru za cestu se vyčurati.

No pochopitelně,když se po zahájení činnosti bohulibé ohlídnu,vidím,jak sebou špička prutu mlátí a klepe,ale šprajcnu se a zařvu-„POČKÁŠ!!!“.Pak kvapem letím k prutu,který se vydrží klepat bez přestání celou dobu,takže jsem v pohodě s tím,.že se jedná o „oběšence“.

Meta 7,659 cm je však bohužel smrtící a jak se má ruka přiblížila na tuto vzdálenost ke korku,záběr okamžitě a neodvratně definitivně skončil.Znám spoustu vulgarismů,jejichž bohatý rejstřík nyní využívám k recyklaci nervové soustavy formou ventilace přetlaku a hlasitému projevu na téma-morální profil onoho levičáckého cejna


Zkouším všechno možné,měním a kombinuju nástrahy,až se mi povede chytit rybu na kombinaci jednoho červa a čtyř kukel.Zůstávám tedy u kukel,ale bez červa úspěšné nejsou.Přidám ho tedy a a-další cejn.Sice malé ryby,ale ten pocit,že už nejsem bezrybka,mi uvolňuje ruce a přestávám být v kleštích okolností.Teď už to nějak dopadne.

Ryby vyloženě nejdou a tak jsem rád i za ouklej,což je hrozná situace,ale jinou v daný okamžik nedisponuju.Změna krmného místa nic neřeší,ani extrémně dlouhé náhozy,ani chytání skoro pod nohama nic nemění,tak se vracím k paběrkování a snažím se z toho vyrazit,co to jde.

Moc to nejde,ale pár rybek nakonec ještě vytěžím.

Po odhoukání posledních pěti minut,už se nic neděje a tak po ukončení závodu se jako vždy na chvíli opřu v křesle a odpočívám.Bývám tak vyčerpán,že chvíli nemůžu nic.Je to tak vysilující,být koncentrován na 100%,nespustit oči ze špičky,při tom pořád vymýšlet,co změnit a jak moc…..Ale neskutečně mě to baví,i když není vyjímkou,že mě po závodu rozbolí hlava,což může být i nedostatkem pití.Ostatně nejsem v tom určitě sám,protože jsem viděl nejednoho kolegu po závodě statečně zobat produkty farmaceutických firem (apropos-to by byl sponzor!!!).

No to by taky bylo téma na samostatnou oddělenou debatu.Já po tom,co přestali vyrábět Algenu,Sedolor,Dinyl a Alnagon,preferujuValetol a Kačka zase Ibalgin.Když nejsou,tak nepohrdneme ani Ibuprofenem,případně tím,co dá lékárnička někoho jiného…J

Při vážení se dozvídám,že jsem z Labe vyždímal 2180 g ryb tudíž i toliktéž bodů,což hodilo za první závod čtvrté místo v sektoru,což mě sice neuspokojuje,ale je to lepší,než drátem do oka.

Po dobalení-to je moje Achillova pata,protože mi to děsně trvá,takže občas mám problém se zůčastnit vyhlášení výsledků-se rozjíždíme do svých ubytovacích prostor se trochu zregenerovat a připravit na druhý den.

Je ráno.Budík v mobilu hnusně kráká nějakou melodii.Musím si uvědomit,kolik peněz telefon stál peněz a v tu chvíli úspěšně odsouvám jeho rozflákání o zeď na dobu,kdy jeho hodnota ještě trochu klesne.

Vzbudím Kačku,která vyfasovala visačku JURY a s tím související povinnosti a oznamuju jí,že za půl hodiny odjíždíme a do toho času spadá její ranní hygiena,snídaně,naložení auta,oblékání,případně ranní vzájemné vrčení-v libovolném pořadí.Tím si v očekávání paniky a frenetického pobíhání vysloužím jen ospalé zaštěbetání,pak úsměv a odcupitání do koupelny provázené ne zcela přítomným výrazemJ.

To už vím,že v půl nevyjedeme,ale jsem smířen s osudem.Spíme u Kačky rodičů, cestu zná ona,ví,jak rychle jezdím a výsledkem je příjezd na závodní trať přesně na čas.

Před losováním stihneme s Danem a Rybízem uvařit krmení,vyčistit červy,oddělit žížaly od hlíny,rozdělit si kukly a jdem tahat „pimpongáče“ z osudí,abychom se dozvěděli,kam to kdo koupil.

Mám to výš proti proudu kde podle zvěstí je vždycky větší možnost úspěchu,tak jsem zvědav,jak to dneska dopadne.

Jen se modlím,aby Kačenka měla možnost dojet koupit nějaké jídlo,protože doma jsme zapomněli skoro všechno a já bych v sektoru bídně zhynul v šílených mukách,ale pevně třímaje feederový prut v křečí zatnutých prstech…

Nakonec dokázala dostát svým jurystickým povinnostem i přivézt krmení pro rybáře,takže jsem do sebe narval,co se vešlo,zalil to vodou a začal hňácat koule,protože jsem ve strachu o svůj žaludek krmení dosti ulil,čímž jsem vytvořil hmotu která v koulích moc držet nechtěla.

Nakonec to nějak dopadlo a krmení jsem po prvním trouby kraválení do vody v podivných pahroudách dopravil i s nějakou tou živou složkou.

Ryby začaly brát docela brzy (uhňácené,nevzhledné patlahroudy jsou evidentně mnohem lepší,než úhledné utažené krásné a kýčovoté koule),ale jen malé a ještě ne pravidelně.Měl jsem i půlhodinové obdon¨bí bez ťuknutí.Navíc voda statečně táhla,takže krmítko 50g cestovalo,jak na placeném zájezdu do země,kde zítra již znamená včera.Naštěstí tu tolik nefouká,jako včera dole po proudu,tak stavím špičku téměř kolmo k nebi.

Asi v půlce závodu jsem zasekl hned po jemném,téměř neznatelném zachvění špičky.Odměnou mi bylo značné ohnutí prutu a na konci sestavy znatelné výpady větší ryby.Prut Milo Pro-Systém je z těch měkčích,téměř parabolických,ale se skvělou akcí,takže jsem si souboj pěkně užil a cejna kolem 2kg jsem nakonec po přestálých obavách o jeho zájem být hostem u mne ve vezírku,zdolal a navedl do podběráku.

V tu chvíli jsem věřil,že při tom,jak to bídně bere,bych v sektoru měl být do pátého místa. Chytal jsem dál a pravidelně dokrmoval rukou-občas jsem zaznamenal úspěch ve formě cejnka,podoustve,nebo plotičky.

Velká ryba se už nekonala,ale nakonec jsem pár těch menších ještě přesvědčil,což se ve výsledku promítnulo při vážení do váhy 5080g a navrch to znamenalo v sektoru třetí místo,což už je lepší než čtvrté.Navíc jsem měl při obou závodech ve sektoru některou z vyder(Milan Tychler,Ruda Březík,Petr Bromovský….),což je vždy záležitost,která má s hodnotou umístění hodně společného.

Podtrženo sečteno nejlépe to vystihl Románek Srb(organizátor a garant celého závodu,za jehož úroveň klobouk dolů a díky),když mi oznámil mé celkové umístění touto úžasnou větou.:“Ty máš ale smůlu.Ceny jsou do desátýho místa.Seš jedenáctej….“Ještě,že znám tolik sprostých slovJ.

Výsledky jednotlivců:
1.místo - Lubomír Valík
2.místo - Pepa Konopásek
3.místo - Ladislav Babica

Výsledky Teamů:
1.místo - Feeder Team RC KARASI-Olomouc
2.místo - Feeder Team Sema
3.místo - RSK FeederTeam
Kompletní výsledková listina je k mání zde....

Jinak úroveň závodu,jeho organizace,propagace,ceny jak věcné,tak poháry,regulérnost,informovanost a vše co k takovému závodu patří,byla konečně na úrovni,kterou bych si představoval a věřím,že s tímto názorem nezůstávám osamocen.

Roman Srb,jeho žena Radana,traťmistři a také Kačenka zasluhují velký dík za ničím nepokažený zážitek(až na to jedenáctý místo-to je hodně bramborové umístění v tomto případěJ),stejně tak,jako sponzoři,meteorologové za to,že zase neměli pravdu a Rath s Paroubkem za to,že nepřijeli a tak tam nebylo odporných lidí.

Věřím,že všichni jsme odjížděli s příjemným pocitem,který říkal,že tenhle víkend,to fakt nebyla marná záležitost.

Díky všem,kdo to zavinili.

autor Petr Hahn - Azbest