Navigace
Obsah
| GRAND PRIX ČECH VE FEEDERU 2006. |
|
|
Seběhlo se 1.-2.července léta Páně 2006 v Čelákovicích a byla to mlata veliká. Přiznávám,že nám bylo líto,že bolševická klika na poslední chvíli tak zamávala počasím,že chudáci majitelé pobřežních nemovitostí na mnoha místech země České zase vylejvali sklepy a v horším případě i jiné prostory stižené přemírou vláhy z řek jejichž vzedmuté hladiny nevěstily už pár dní nic dobrého.
Pro nás to znamenalo,že konání GP v našich oblíbených Klecánkách jest ohroženým,ale ještě ani v předvečer tohoto nebylo jasno a tak platilo optimisticky naplánované šermování pruty feederovými v této zaslíbené lokalitě.
FOTOGALERIE zde...
Ráno po téměř probdělé noci,jsem zase zachránil život budíku jen proto,že se ukrývá v mobilu,který občas potřebuji a nešvihnul jsem s ním o zeď.Po nutném ranním vrčení a blábolení nesmyslů(to než mně,ale taky Kačence naběhne hard disc a načte základní informace-kde to jsem,proč vstávám,co chci,co chce někdo další,proč,jak,kdy,kde,s kým…..)jsme do sebe něco nasoukali,naložili herberk do auta a vydali se směr Klecany po trase detailně vysvětlené Kačenčinou kolegyní z práce,která tam bydlí,tudíž nemůžeme zabloudit,ani minout.
Cesta směrem na Mělník ze které jsme měli za určitou konkrétní cedulí uhnout a „tam už je to kousek“ utíkala pomalu,jelikož byl první den funkčního období nových pravidel silničního provozu,takže jsme nebyli sami,kdo se plazil,jako šaraticí postižen a dumali jsme při tom,jak asi voda vypadá.
Jestli dostala trochu rozum,klesla a zpomalila aspoň tak,aby půlkilové krmítko plavalo jen zvolna,nebo naopak desperáti na Vltavské kaskádě pustili megalitry a my se budeme v sektoru brodit a kurtovat vše plovoucí.
Cedule se jménem,které kolegyně udala neexistuje,takže(v ospalosti stále ještě mapyčtení neschopni) jsme otočili zpět ku Praze s tím,že se necháme navigovat někým,kdo v Klecanech sice nebydlí,ale zato tam trefíJ.
Po pár metrech jsme zahlédli(asi v pět ráno) první oběť nových silničních pravidel,kterou dusili dva heroes v bílých „elpíčkách“ na hlavách,což nám připomnělo,že,ač zpožděni,zrychlit nemůžeme.No tak jsme se na bloudění těšili dvojnásob.
Když tu náhle telefon mi vyzvání a vzdor novým pravidlům o zacházením s ním za volantem se dozvídáme od Romana Srba(šéfa závodu),že Klecánky jsou pod vodou(nebo teda aspoň břeh řeky a tudíž celá závodní trať),takže se celá akce okamžitě přesouvá do Čelákovic.
To se nám ulevilo.Ne tak z hlediska rybolovného,ale proto,že tam prostě sami trefíme.
Na místo jsme dorazili bez problémů a v poměrně brzkém čase i všichni,kteří dorazit chtěli. Je obdivuhodné,jak organizátoři zareagovali.
Přijeli na místo,zrekognoskovali terén,přehodnotili všechna pro a proti,vymysleli nový úsek,obvolali VŠECHNY teamy a přestěhovali celou akci během hodiny.Klobouk (ač jej nenosím) dolů!!!.
Inu-když se to umí,je to hračka.
Na břehu Labe jsme se vbrzku setkali i se zbytkem Mivardi Feeder Teamu-Danem a Rybízem 
a po nějakém 
čase dorazili i kluci,kteří si do teamu vyžádali Kačku.
a po nějakém čase dorazili i kluci,kteří si do teamu vyžádali Kačku.My jsme se vrhli na míchání,čištění a resuscitaci červů,požírání různých stravitelných předmětů a klábosení o taktice.Na těchto závodech je zvláštní a sympatické,že celý team dlí v jednom sektoru,přičemž si můžou závodníci v teamu pomáhat,nebo se i zaskakovat.
Po zahájení,během kterého dostal každý závodník odznak závodu,ale i dárek od pořadatele(pytlík různých feederových krmítek v nezanedbatelném množství i ceně),což každého bez výjimky muselo bezesporu příjemně překvapit,jsme se přestěhovali na náš první sektor s vědomím,že nás ten den ještě čeká druhý závod a v neděli také dva.
Pěkně našlapanej víkend a samými příjemnostmi.Jen to počasí hrozilo sprchováním,což nebyla příliš radostná vyhlídka,jelikož zas až tak úplně moc čistotný v zásadě nejsme…
Po signálu jdeme do sektoru a rozdělíme si fleky.Voda i tady slušně táhne,takže dáváme krmítka kolem 50g,dlouhý forpasy na kmeni a háčky 10 a i větší.
Vítr fouká v poryvech,ale nezbyde než dát prut nahoru,protože řeka nese spoustu splaveného bordelu,tak aspoň symbolická eliminace je rozhodně na místě.
Po signálu jdeme do sektoru a rozdělíme si fleky.Voda i tady slušně táhne,takže dáváme krmítka kolem 50g,dlouhý forpasy na kmeni a háčky 10 a i větší.
Vítr fouká v poryvech,ale nezbyde než dát prut nahoru,protože řeka nese spoustu splaveného bordelu,tak aspoň symbolická eliminace je rozhodně na místě.
Narobíme koule z krmení a živý složky,načež čekáme na signál,který nás pustí do akce.
Po jeho zaznění letí koule do vody.Snažíme se krmit v lajně,aby ti po proudu zužitkovali krmení kolegy nad sebou,ale v jiné vzdálenosti,než bombardují chlapci z Roztok dlící pod námi.Na krmení nám odmítli přispět,tak,bohužel…..:-).
Závod začíná a po náhozu,jako vždy,se nic neděje.Víme,že ryba je rozplašená z koulování,tak trpělivě čekáme.
Víme,že nedávno se tu chytaly slušně velké ryby.Sám jsem tu před dvěma týdny tahal kapříky na hod,ale od té doby nějaká voda uplynula a v poslední době nejsou zrovna příznivé prognózy.Nezbývá,než čekat.
Neděje se nic a ani střídání nástrah nic neřeší.Máme s ohledem na proud nakrmeno poměrně blízko tak 15-20m) a tak zkouším pár dlouhých náhozů s těžším krmítkem.Úspěch se nedostavuje a navíc toho ve vodě plave tolik,že jednak zátěž splavává a pak-on by záběr byl hodně těžko čitelný v proudu a větru s trávou na vlasci.
Vracím se tedy na krmné místo a po nějakém čase (zhruba 13 minut a 27 sekund) se dostavuje záběr,který proměňuji a zdolávám první rybiznu.Je to středně velká plotice,ze které jsem patřičně nadšen a velice si dávám záležet na tom,abych ji neumístil mimo vezírek.Byl bych kolegy zřejmě po právu lynčován,což by zabralo spoustu času potřebného k závodění.
Za chvíli chytám druhou,navlas stejnou(má o čtyři milimetry míň-pravda) a pak vytahuje cosi i soused.Vypadá to,že se blýská na časy a tak nezapomínáme dokrmovat malé kouličky.
Bohužel skutečný rybí atak se nedostavuje.Vytahuji menšího cejna,a i parťáci něco dolují,ale je to málo a všichni víme,že z toho nic moc v součtu nekouká.
Po vážení víme,že je to kolem dvou kil a to ve třech není nic moc.
Přesouváme se proti proudu na druhý sektor,složíme cajk na místo a jdeme se občerstvit do stánku.
To byl také velmi světlý bod závodů.Luboš-hostinský od „Jelínků“ z Řevnic přivezl přívěs s vybavením,které nás velmi uspokojilo.Nad ohněm se slibně barvily klobásky a steaky.Pípa nabízela skvělé pivo a nastojte-i točenou limošku.Luxus!
Posilnění a tím pádem také plni optimismu a bojovnosti se vracíme do sektoru,kde již začíná příprava.
Bobika,což je jeden z Roztockých mužů s brašnou(rozkaz zněl jasně:“Muž s brašnou nesmí projít!“) je stižen leností,jejímž následkem se mu jaksi nechce vyžínat pobřežní porost,nás ukecává,aby směl usednout na místo jehož umístění je víc než polemické ohledně hranice sektoru,takže ho zaháníme palbou tvrdých slov na ústup a tváříme se nekompromisně,až nepřátelsky.Zhrzen se přesouvá do nehostinných partií o pár metrů níže,ale nakonec se nám toho dobrého muže zželelo a rezignovali jsme vědouc,že by si odnesl zážitek,který by jej mohl těžce psychicky poznamenat po zbytek života…
Po nakrmení(Roztočtí bojovníci krmí podezřele daleko-my blízko) začíná druhé kolo a tak jdeme na to téměř s revoluční,případně budovatelskou písní na rtech,neboť se zdá,že pršet,ani sněžit nebude,což shledáváme býti pozitivním.
Za první hodinu snažení,poctivého krmení a střídání nástrah,se nikomu nedostavuje záběr .
Za druhou hodinu snažení,poctivého krmení a střídání nástrah,se nikomu nedostavuje záběr.
Za třetí hodinu snažení,poctivého krmení a střídání nástrah,se Danovi dostavuje záběr.
Okamžitě zasekává a spokojeně brblá,že je tam a že není malá.
Evidentně se nejedná o ouklej.Prut se ohýbá,vlasec pruží,ryba nechce ode dna a nehodlá to zabalit ani náhodou.Ptám se na co to přišlo a kdy se dozvídám,že na živou,tak nejsem moudřejší,což bych teda popravdě nebyl ani,kdybych se dozvěděl,že šlo o kachnu se šesti…
Hypnotizuju hladinu,v ruce třímám podběrák a stojím pevně rozkročen s gestem velrybáře.
Mezi zuby drtím zaříkávadla,jako šaman diskriminující zlé duchy a kdybych to uměl,tak bych se snad modlil,aby nám řeka tu potvoru přece na hodinu půjčila.Dyk jí kurnik jen zvážíme a zase pustíme domů po chvíli ve vezírku!!
Pomalu rybu přitahuje za našich povzbudivých výkřiků a zasvěcených cenných rad:“Povol!Přitáhni!Nervi to!Opatrně!Ty vole,opatrně!Nervi to!Přitáhni!Povol!............“
Nakonec identifikuju sumce.Teda spíš sumčího staršího žáka.Podařilo se mi ho ukecat k exkurzi podběráku a následně vezírku,po čemž jsme si kolektivně oddechli.Měl něco přes půl metru,ale znáte to.Velká hlava a za ní začíná dlouhej ocas,tak dumáme nad tím,kolik může vážit,neboť to je oč tu běží.Tipuju ho kolem kila.Dan je skeptičtější a Rybíz se radši ani nevyjadřuje.
Vzhledem k průběhu závodu se rozhoduju jít do ouklejí,což jsem ještě nikdy nezkusil,tudíž ani netuším,jak na to.
Koukám,že Bobika pode mnou,už dávno usilovně ouklejuje a tak se snažím od něho opisovat.Marně.Nedaří se mi.Zavolám na něj a se zoufalým výrazem ve tváři z něho páčím nějaká moudra.Pochopitelně nemá čas,protože je na závodech,tak mi jen v krátkosti na dálku montáž ukáže.
Mé srdce zaplesá a já se nadšeně pouštím do převazování.Forpas do sloupce,malej háček,malý olůvko,rychle,zbejvá jen 45 minut.
Natěšeně nahazuju a hned po prvním náhozu registruju záběr ve formě prudkého zaškubání.Jako správný vystressovanec sekám do prázdna a vytahuju červího vycucance.
Paráda!!!Funguje to.Sestrojil jsem pekelný stroj na lovení ouklejí ve vysoké frekvenci.
Odhaduji to tak na dvě za minutu.Tak-napít,zapálit cigáro,červy mít po ruce,špičku prutu napolohovat tak,abych Rybízovi neušvihnul brejle a jdeme na to!Točte se pardálové!!
Se sebevědomým úsměvem budoucího vítěze začínám svou ouklejovou kariéru.
Nahazuju každou chvilku,měním počet červů na háčku 1-3 a také střídám jejich barevné kombinace(měním je také podle pohlaví,povahy,váhy,barvy hlasu,vyznání,politické i sexuální orientace,jména,rasové příslušnosti,adresy bydliště a čísla bot).Střídám také délky náhozů a jejich směr.Zároveň krmím jak krmením,tak střílenými červy.
Hrozivě se soustředím,až mě rozbolí hlava,ale nepovolím,neboť každá ouklej,každý gram je důležitý a nezbytný.
…………….no-za těch 45 minut jsem už žádný záběr neobdržel.
Třikrát jsem to totálně zamotal a musel předělat.Zkusil jsem všechno,ale měl jsem to evidentně blbě udělaný,takže jsem neměl šanci.
Až později mi došlo,jak velice propracovanou strategií vyzbrojeni šli mužové z Roztok a okolních hvozdů do boje.Je jasné,že Bobika byl volavka s úmyslně špatnou montáží,kterou mi ukázal a tak mě odsunul z bojiště do role outsidera.Jaká předvídavost!Pak si jistě montáž opravil a ládoval oukleje chycené na správný systém do vezírku.Obětovali figuru,jako v šachách a to jen na chvíli,kdežto mě vyřadili nafurt a ještě měli šanci,že si to někdo z našich udělá blbě podle mne.GENIÁLNÍ!!!
Moji parťáci mne v tom nenechali a taky chytili už do konce pendrek,takže jsme měli jen,jak říká Danek:“Sumec velký-forma akvarijní“.
Vážil asi 640g a zachránil nás od posledního místa.
Moji parťáci mne v tom nenechali a taky chytili už do konce pendrek,takže jsme měli jen,jak říká Danek:“Sumec velký-forma akvarijní“.
Vážil asi 640g a zachránil nás od posledního místa.
Kačenka si dává něco do auta.Ani se na mne nepodívá,natož aby promluvila.Beze slova se otáčí a jde pryč.Aje!To jsem asi zase něco prošvihnul.No uvidíme,jestli se to dozvím.
Když pak přicházím ke stánku a ptám se jí,co se děje,tak se dozvídám,že se mi stydí přijít na oči,protože nic nechytila.Slzy na krajíčku.Se smíchem ji oznamuju,že to jsme na tom teda úplně stejně a stydět že se nemusí,protože to občas čeká každého a v začátcích zákonitě častěji.
Balíme věci a vztekáme se s otázkou-co jsme kurnik šuplík dělali špatně? Nikdo neví a kdo ví,taky nepoví.
Balíme věci a vztekáme se s otázkou-co jsme kurnik šuplík dělali špatně? Nikdo neví a kdo ví,taky nepoví.
No nic.Něco rychle zbodneme,zabalíme a odjíždíme do svých postelí.Vyspíme se na to a zejtra jim natrhneme žaket a ještě leccos jinýho!
Doma není chuť ani na to,abychom si udělali pruty na ráno.Jen rychlá koupel,ještě rychlejší večeře a alou do pelechu.Ráno se vstává ještě o hodinu dřív.
Ráno je hnusný.Spánek se nevyznačoval zrovna charakteristikou „klidný“.Celou noc jsme zdolávali trofejní exempláře všech sladkovodních druhů vodní fauny,takže jsme se probudili do černé tmy ještě unavenější,než jsme ulehli.
Tak rychle.Snídaně,kafe,vyvenčit psa,odtahat herberk do auta,nezapomenout namočenou TTX,bednu s krmením a prostě nic,no a pak se pokusit se k tomu všemu do auta ještě taky nacpat.To se nakonec s rozběhem daří,takže odrážíme od krajnice vstříc lepšímu dni,než byl ten včera.
V Čelákovicích na břehu Labe už probíhá předzávodní hemžení,do něhož se briskně začleňujeme.Kluci se mě ptají,jaké že to máme číslo sektoru pro první závod.Včera jsem po losování dostal od Radanky(hlavní rozhodčí) lístek s čísly všech čtyř závodů v pořadí,jak po sobě budou následovat.Pamatuju si,že dneska máme dvojku a devítku,tak je na dvojku odesílám a jedu hned za nima.Krátce po příjezdu na místo,mi však vypukává v břiše revoluce,která končí tím,že si mne mé tlusté střevo přehazuje přes rameno a vleče mě po břehu do vzdáleného křoví,s tím,že tam máme spolu co řešit.Uhrávám to úspěšně na poodjetí autem,ale když se vracím po akci na náš sektor,tak vidím podivně dlouhé obličeje svých kolegů nad částečně již rozbaleným vercajkem.Říkám si „No cococo?To se občas asi stane,ne?Někdy střeva jsou šéf!“
Zároveň ale zaznamenávám,že je nás v sektoru nějak víc.Team F1 z Karlových Varů se tváří podivně domácky a moji zachmuření spolubojovníci požadují „ten papírek s číslama sektorů od Radany,kterej si dostal ty,protože jsi nejchytřejší a kapitán“.Rozklepaná ruka vyhrabává zmuchlaný papírek z futrálu na povolenku a už první pohled na něj jasně oznamuje,že opět nebudu za svou genialitu opěvován,chválen,piedestálován,v ramena poplácáván,ani hlasitým skandováním svého jména oslavován.
Pochopitelně se mi čísla v hlavě po letmém včerejším pohledu zaměnila a my teď máme být místo na dvojce,tak na devítce.Ech kletě!!!
Bleskově se stěhujeme,já si vyžírám zaslouženou porci uštěpačných poznámek a začínáme s přípravou.Varáci jsou na dvojce jistě spokojeni,neboť Rybíz v potu tváře vysekal celý sektor a oni přišli k hotovému,jak slepý do houslí.
Po přípravě a výrobě koulí tyto opět putují do vody za kýženými nevděčnými tvory (potvory?) a pět minut nato i montáže s buclatými červy,čilými hnojáky,voňavou kukuřicí a já nevímčímještě.
Každý touží po cejnech,případně nějakém tom kapříkovi,ale šťastných je evidentně málo.
U nás,jak už to bývá-mrtvo,pusto.Neděje se opět vůbec nic a tak z čistého zoufalství zkouším asi po hodině marného úsilí krmítko na červy.Jen ho zapojím do páternosteru,napíchnu dva červy,krmítko naplním a fik ho tam.Jen dopadlo a já dávám prut do držáku a ten sebou škube!
Zaseknu a tahám ouklej.Vida,tak se přece jedna spletla a já nebudu bezrybka.Spokojeně ji hážu do vezírku,který si včera moc ryb neužil a v druhém kole žádnou….
Měním vycucnuté červy za nové a nahazuji.Zase!Vytahuji druhou,třetí,pátou….tak jsem se nevědomky do té ouklejové setavy trefil a regulérně jsem“šel do ouklejí“
Rybíz vytáhnul cejna,což nás velice psychicky zvedlo,tak jsme usilovali o další,ale já se po půlhodině vrátil k ouklejím.Nakonec jsem jich vytahal přes dvacet a s tím Rybízovým cejnem to dalo přes dvě kila a desáté místo.Nic moc,Vám řeknu…….
Nezbývá,než věřit,že poslední kolo na dvojce sektoru bude to zlaté a my urveme aspoň jeden pohár za umístění do třetího místa v sektoru,protože v celkovým umístění už absolutně nemáme oč bojovat.
Schroupneme klobásu a stěhujme se po proudu na skoro forhont,kde byli všichni poměrně na tu bídu úspěšní.
Je tam hezky a tak s věrnými roztockými bardy vtipkujeme během přípravy.
Oni nás zvou na grilované kuře a když děláme nedůvěřivé xichty,tak nás vedou o dvacet metrů dál po břehu,kde skutečně na ohni leží na roštu ugrilovaná půlka kuřete od které před minutou odjeli nějací kapradi a nechali ji tam škvařit.To jsou věci.Pak se roztočáci vydávají přes celou trať do stánku pro pivo a nabízejí nám,že donesou,což přijímáme.
Po jejich odchodu přijíždí škodovka a nemá kudy dál,protože roztocké auto zabírá celou cestu a to nejen proto,že má otevřené všechny dveře.Chci s ním popojet,ale chyba lávky.Klíče se nekonají .Tak volám Rybíze a auto odtlačujeme z cesty.Náhle se mi v hlavě rozsvěcí nadšená žárovka a tak povzbuzuji Rybíze k dalšímu úsilí tímto směrem,neboť štěstěna je nám nakloněna a kola natočena tak,že se s autem dostaneme nejen mimo cestu,ale i mimo zorné pole toho,kdo na ni stojí!Čili jsme jim auto zašili a těšili se na to co bude,až přijdou a nenajdou jej.Byli zpátky za chvíli,rozdali nám piva,my jsme způsobně poděkovali a čekali věcí příštích.Chvíli se nedělo nic.Věnovali se přípravě.Ale pak se kdosi z nich začal dožadovat něčeho z auta a už se dohadovali kdo z nich v něm seděl naposledy.Když se nás ptali,jestli o něm něco nevíme,tak jsem jen nechápavě vrtěl hlavou,ale Rybíz to nevydržel a otázkami typu “a jaký auto?“ nás prozradil a ukončil jejich trápení.
Za svůj charakterní nápad jsem byl velice brzy odměněn,neboť pivo které mi přinesli mi náhle proteklo vyklopené pod sedačkou a bylo po něm.
Když jsme nakrmili a začali chytat,tak jsme věděli,že je to poslední šanci něco závodit na závodech,na které jsme se těšili snad nejvíc,z celé sezóny.
Románek Srb sehnal 45(slovy čtyřicetpět) pohárů,což je pořádná tlupa a tak bychom nepohrdli ani tím nejmenším.Takže jsme šli do posledního kola nabuzeni a předchozí prohry byly zapomenuty.
Nejlepší vyhlídky měli sousedi na jedničce a my jsme roztockým forhont upřímně záviděli.
Nicméně na našem místě předešlé teamy(museli jej posunout,protože dvě vosí hnízda se zdála být skutečnou přesilou,což Petr Hrubant pocítil na vlastním oku) něco nachytaly a to jsme měli v úmyslu i my.Začátek byl tradičně nezáživný a brzy jsem po slušném záběru zdolal velikou plotici,takže nula byla vyloučena.Potom,asi po deseti minutách jsem zaregistroval velmi jemné,téměř neznatelné zachvění špičky.Risknul jsem to a zásek seděl.Hlásím:“Ryba.A žádný miminko“.Rybíz se hrne s podběrákem a já po slušném souboji v proudu navádím do oka cejna,kterému do dvou kil asi moc nechybí.Pak hlásí rybu Rybíz a tak mu službu oplácím.Pak mi přichází další cejn a pak i Rybízovi.Mám šťastnej den,takže zdolávám ještě dva střední tloušíky.
Poslední hodinu se neděje vůbec nic,ale čekáme na větší ryby a po ouklejích ani nevzdechneme.Bohužel marně,ale přesto máme docela dost.Víc,než za tři předchozí kola.
Při vážení mi Roman říká,že je jasný,že o třetí místo se bude rozhodovat mezi jeho a naším teamem.Nemůžu uvěřit tomu,že máme jen necelých šest kilo,ale je to tak.Ryby velký,ale lehký…
Když se pak potkáváme po druhé,tak smutně,skoro omluvně říká:“Hoši,nepotěším vás.“.
Porazili nás o 20g.Já idiot,kdybych nečuměl na nehybnej prut a poslední hodinu zkusil ty oukleje,tak to bylo doma.
Porazili nás o 20g.Já idiot,kdybych nečuměl na nehybnej prut a poslední hodinu zkusil ty oukleje,tak to bylo doma.Takže čtvrtý bramborový místo a tím pádem vůbec nic.Smutně balíme a víme že Grand Prix pro nás právě skončilo a bez úspěchu.
Danek pak vztekle prská,že nechal otevřený dveře a světýlko mu vyžralo baterku,ale to naštěstí není tragedie,protože v mým autobordelu se kabely podařilo vyhrabat.
Pak Románek vyhlásí umístění(výsledky jsou komplet na www.FeederKlub.cz ) a rozdá ty krásný poháry.Jasný je,že si je všichni zaslouží,protože těch dvanáct hodin byla docela šichta.Proto jim je taky přejeme a gratulujeme.
Grand Prix Čech ve feederu končí za krásného počasí(které ostatně způsobně vydrželo i v průběhu) a tak léto budiž pochváleno.
Taky budiž pochválena Srbovi rodina,která to celé způsobila a skvěle zorganizovala.
My se utěšujeme marnou výmluvou,že v Klecánkách bychom dopadli lépe,ale vlastně je to fuk.Stejně to bylo děsně fajn.Všichni lidi byli děsně fajn,počasí,klobásy,pivo,ceny….všechno bylo fajn a o to šlo v první řadě.
Děkujeme velice.Všem kdo si poháry odvezli blahopřejeme a už se těšíme na to,až se budeme moct poprat o nějaké další.
