Navigace
Obsah
ČÁST 1.
RODINNÉ HOSPODAŘENÍ
A ROZPOČET
Moc Vás zdravím milí přátelé a doufám že jste odhodláni pustit se do této náročné části našeho Kurzu.
Většina literatury o rodinných financích se týká hlavně oblasti investování, spoření a hypoték. Je nutné podívat se také na rodinnou ekonomiku z pohledu její rozpočtové situace a správné funkčnosti. Důležitou otázkou je, jak sestavit a udržet rodinný rozpočet, aby vytvářel vhodné životní podmínky a tvořil nějaké přebytky. Teprve pak je na místě otázka, jak tyto rezervy zhodnotit.
Dnešní vyspělé země prošly s menšími výkyvy více jak 50 letým obdobím hospodářského růstu. V důsledku toho se změnilo ekonomické chování nejen vlád těchto zemí, ale taky jejich obyvatel. Vznikl silný návyk na stále se zvyšující životní úroveň a celá věc byla postupně přijata jako trvalý jev. V 70. – 90. letech se v západních zemích tento trend ještě zrychlil, hlavně po zrušení vazby dolaru na zlaté rezervy USA.
Dynamika růstu se přikrmovala umělým naléváním peněz do ekonomik a k tomu sloužila metoda schodkových státních rozpočtů. Státy se zadlužovaly a budoucí zisky z vyšších obratů měly zadlužení splácet. Všem se to líbilo, lidé si zvykli a chtěli stále víc…
My jsme se na to přes železnou oponu dívali jako uhranutí“.U nás profitoval v 70. létech
pouze strojní a zbrojní průmysl, jehož zisky pohltilo opět zbrojení a těžký průmysl. Občané neměli nic, tudíž nepotřebovali ani dluhy…Půjčovali jsme 3. světu a ekonomika se bránila zadlužení škrcením investic, čímž naše výroba zastarala a ztratili jsme místo na vyspělých trzích. Hovoříme zde o tzv. „vnitřním zadlužení“
Aby se tedy na Západě udržel sociální klid a dynamika růstu, vznikly tržní sociální systémy typu Švédska, Francie atd. Občané své vyšší mzdy rozpustili ve spotřebě, umožnili tím vyšší výrobu, prodej zboží a služeb a formou daní se to zase vracelo státu. Ten jestliže chtěl zachovat fungování tohoto kolotoče, musel rok co rok schvalovat vyšší rozpočtové schodky, protože taková společnost si přes svůj nesporný ekonomický výkon na svou spotřebu nevydělala.
Dostáváme se ke spotřebě. Tento fenomén dal název celému ekonomickému systému – tržně spotřební“.Společenská spotřeba je strategická veličina každé ekonomiky, její úroveň ovlivňuje veškeré dění, včetně kapitálových trhů. Někdy dokonce nahrazuje výpadky průmyslové výroby. U nás po r. 1990 domácí spotřeba, úspory obyvatel a investice živnostníků dotovaly a podržely celou ekonomiku. Velký průmysl prakticky stál.
Domácí spotřeba se uvádí v % jako poměr k HDP dané ekonomiky. Hrubý domácí produkt (HDP) je ukazatelem vytvořené hodnoty v hospodářství dané země za rok. Ekonomický výkon každé země je měřen hlavně ukazatelem HDP připadajícím na jednoho obyvatele za rok, v US dolarech. V záp.a střední Evropě nyní domácí spotřeba tvoří asi 55% celého HDP těchto zemí. Tedy všechno to,co jako občané za rok koupíme, tvoří asi 50 – 55% hrubého příjmu státu a to je obrovské číslo.
Naše země nastartovala svou tržní dráhu v době, kdy Západ byl již na vysoké životní, technologické a ekonomické úrovni. Začaly dostihy“ a otevřela se odbytiště pro cizí firmy. Jinak to ani nešlo, potřebovali jsme technologie, přístup na trhy a konkurenci. Spotřeba začala prudce růst, chtěli jsme srovnat úroveň výroby, života, bydlení, kultury, infrastruktury atd. Bez velkých investic to nešlo a i přes krachy některých bank se dá říct, že jsme zvládli toto historické období vcelku dobře.
Brzy jsme ale také prolomili Klausovy vyrovnané rozpočty a začalo to, co jsme popsali výše…Všichni jsme chtěli rychlý sociální pokrok, takže vznikly také rozpočtové schodky.
Celý vyspělý svět má jediný cíl, vydělat hned maximum příjmů, abychom mohli uživit“ maximum výdajů. Občané si nepůjčují peníze aby zařídili továrnu, vyrobili a prodali zboží a peníze se jim vrátily. To jsou investice a ty dělají podnikatelé. My občané si půjčujeme na naši spotřebu, protože ji chceme mít větší než příjmy a systém nám to umožňuje a dokonce vnucuje. Celý tento kolotoč se točí po spirále a my v ní hrajeme přesně tu úlohu, která je nám přisouzena. Nevytváříme již rezervy a jistoty pro příští generace, ale naopak po spotřebování všeho si ještě půjčíme na zítra.
Z toho vyplývá že nejde vlastně o spotřebu, ale nadspotřebu. Není to nic nového, média o tom někdy něco pustí“. Nyní je dluh domácností v ČR více než 900 mld, což je asi 40% našich příjmů, přičemž vklady obyvatel jsou asi 1200 mld, a roční státní rozpočet činí přes 1000 mld. Teď je tady ještě dluh státní asi 1200 mld, jen letos má být – 230 mld, a to byl prosím úspěšně ostrouhán“. Můžeme teď hádat, kdo to zaplatí…
A teď v médiích slyšíme: je to špatné, ale ve srovnání se starým Západem jsme pořád dobří. Zadluženost domácností je tam až 100% jejich příjmů a státní úvěry jsou taky vyšší“. No to je přece skvělé a oči mi vlhnou štěstím“, nic nám nehrozí a navíc jim dáme znovu na frak…a mé plaché myšlenky letí znovu na Nagano!!
Jenže mi v tom něco nehraje. Začali jsme tržně hospodařit před 20 lety, kdy už měl Západ slušné dluhy, a navíc jejich státní pokladny musely zvládnout proces uzbrojení Sovětského bloku, což byly megapeníze. Dynamika růstu zadlužení rodin je u nás nepředstavitelná a dluh stále narůstá. Ten se často uvádí jako poměr vkladů a úvěrů. Bohaté rodiny mají tento poměr vyšší než 4:1, solidní střední třída asi 1,5:1, ale ti nejchudší mají poměr 0,4:1 a ten stále klesá! Takže na 1000 Kč dluhů mají s bídou 400 Kč úspor průměrně.
Toto není sociologická studie a nepochybně tady hraje hodně faktorů. Ale abychom pochopili celou problematiku nadspotřeby, pojďme se podívat na její příčiny. Některé jsou dané, např. archetypy našeho chování, ale většina vznikla účelově až nyní a nápadně do celého systému zapadají.
1. Reklama
Reklama dnes vstupuje do všech sfér života, nejen do podpory prodeje zboží. Většinou ji nemáme rádi a říkáme že se jí nedáme ovlivnit. Skutečnost je jiná a jsme na ní závislí víc než si myslíme. Reagujeme na ni, ikdyž nadáváme“. Lidský mozek falšuje reálné uvažování a zkušenosti podle toho, jaké mu dodáme další informace.
Původní smysl reklamy je informovat zákazníky o kvalitě zboží a zlepšit jejich orientaci na trhu. Dnešní reklama je přesvědčování o tom, že bez daného výrobku nejsme in“ a moderní. Což je silný tlak na psychiku. Výdaje na světovou reklamu jsou teď asi 700 mld US dolarů. Za tuto sumu chtějí mít výrobci a obchodníci namasírovaný trh“, přesvědčený o tom, že je třeba nakupovat! Ani přes veškerý růst a pokrok nemůžeme bez zadlužení dosáhnout spotřební úrovně, dané světovým byznysem. Kdo tento moderní závod“nevydrží, tak ať ho zachrání stát… Světový byznys přece platí daně že?
Kdybychom se aspoň někdy pobavili, jako s upečeným psem Bobíkem“, ale jedná se o polopravdy, prázdná hesla a videosugesci. Je dobré si svými slovy říct, co nám reklama sdělila. Jestli nám z toho nic solidního nevypadne, je to o ničem. Rodinka si hraje na louce s pejskem a s radostí si mažou chleba hmotou, která se jedla po válce. Kdo si myslí že dnešní ztužené tuky naše tělo potřebuje, ať navštíví biologa…Zvířátka jsou báječná“, na Nově taky uzavírají večerní krvavé přehledy“. Slogany typu „ S námi na to má každý…jsou jasné lži.
Když máme peníze, můžeme si v médiích beztrestně vykládat co chceme. O to zboží ani nejde, ale o trvalou masáž psychiky spotřebitelů a umělou tvorbu vlnobití a společenských nálad. Žádná ochrana v tomto směru neexistuje. Kartel mobilních operátorů tady nasadil nehorázné ceny a přitom nám vykládají, jak je výhodné mít SMS za korunu. Na plakátech vyskakuje mládež štěstím a všichni si radostně volají…oni nevědí že výrobní cena“ SMS je méně než 20 hal? Proč jim trpíme takové lži? Silně to připomíná bajku Císařovy nové šaty“. Podívejme se na www.ebay.de , kolik stojí v Německu mobilní tarif. Né podle platu, ale v přepočtu! Nebudem tomu věřit…Klesli jsme v tom hodně hluboko a můžou na nás dříví štípat. Jediná ochrana je v nás samých, v naší osobnosti, rozumu, morálce a disciplíně.
2. Jakost zboží a služeb
Nebudu tady opěvovat staré časy, kdy věci déle vydržely. Na druhé straně byla spotřeba několikrát nižší. Naše ledničky a pračky se také hodně kazily, mohli bychom napsat celý seznam. Domácnost tehdy hodně dnešních věcí neměla, většinou jen TV, rádio a vysavač. Auto měla jen každá třetí rodina.
Ale mluvme o kvalitě zboží na Západě, byl to nebetyčný rozdíl. Televize nebo magnetofon Sony fungovaly perfektně 15 až 20let. Výrobci si tím tvořili image a působili tak na příští zákazníky. O autech ani nemluvě…
Ale zhruba v letech pádu železné opony zde došlo k velkému posunu. Západu se otevřely ohromné trhy a odbytiště a logicky ani nebyl důvod u zboží pro tyto destinace, udržet starou kvalitu. Zboží muselo být dostupné, levné a kvalita něco stojí…Velké obchodní řetězce
začaly zboží rozdělovat podle cílového trhu, a to určitě né proto, že v USA mají jiné zásuvky nebo napětí“.Zároveň došlo k poklesu spotřební kvality i ve starých zemích EHS a taky USA. Zeptejte se staršího Němce co vydržel Mercedes 190, a co ten dnešní…Ve jménu obratu a cen vznikl tlak na unifikaci výroby, originalita ztratila funkci a navíc se výroba začala stěhovat do levných krajin.
Celý světový výrobní komplex začal chrlit na trh komerční výrobky. Kdo rychle nezareagoval, tak zkrachoval. Jen v automobilovém průmyslu bychom z toho mohli udělat seznam, od Saabu, Roveru až po Alfa Romeo. Byli to tradiční výrobci, ale asi nechtěli aby jejich auta vyráběli indiáni…Takže nastalo období fůzí a globálních akvizic. Tím se zboží slevnilo a zpřístupnilo pro miliardy lidí. Když tento proces začal, bylo nám řečeno že Renault vyrobený v Turecku bude stejný jako z Francie, protože kontrola a normy jsou stejné. Běžme se na to dnes zeptat do servisu…
Lidé se v Okay přou která plasma má lepší obraz a nevědí, že dnes vyrábí obrazové panely asi 4 koncerny na světě. Ostatní výrobci dají na TV své logo, které má jen psychologický vliv.
Tedy tradiční kvalitní výroba garantovaná značkou, byla nahrazena levnou výrobou v ohromných sériích, kde kvalita a životnost byly uměle sníženy a naopak byl posílen vnější vzhled a technické parametry. Navíc dochází k rychlému střídání a obměňování zboží, byl rozšířen sortiment a prodej. Nic proti nižším cenám, ale ty jsou vykoupeny krátkou životností
a nekvalitou zboží. Jsme na tom úplně stejně jako dřív, jen se tu koná velká blamáž.
Nikdo již nepotřebuje ani jméno, ani tradici, zákazník nemá kam utéct, všude je to podobné…A tak nízká kvalita a krátká technická i morální životnost zboží způsobuje, že je musíme kupovat stále znovu.
Jeden český elektrotechnik v 70. letech dostal geniální nápad. Všiml si, že zlaté pokovení náročných částí ve špičkové průmyslové elektronice je zbytečně masivní a značně převyšuje životnost těchto přístrojů. Aplikovalo se tedy pokovení, které odpovídalo životnosti zařízení. Úspory šly do desítek mil. ročně.
U komerce se případ pana inženýra bere doslovně. Některé druhy zboží denní potřeby jsou spočítány doslova jen na záruční dobu, např. obuv, konfekce, domácí elektronika atd. Ale my nechceme svou TV za 3 roky vyhodit, protože někdo vyrobil lepší a hezčí, pro nás je to služba a né byznys. Mluvil jsem se starou paní v Holešově, která byla u Bati mistrovou. Vysvětlila mi jakým způsobem je dosahováno, aby boty nevydržely a jaký je princip odlehčené kůže“. Jsou používány technologie, které ani neumožní opravu. Matky malých dětí by o tom mohly vyprávět že?
Opravdu myslíte že se zde jedná o výrobu ve prospěch zákazníka? Nebo jde jen o dílčí nedodržení technologie? Co tady máme z toho že je to relativně levné? Stejně to zaplatíme!! Jde tady o vědomý proces světového spotřebního byznysu a tato nekvalita je záměrná!! Aby se uvolnilo místo pro další výrobky. Stejná situace je také ve státních zakázkách, proč se divíme že nikdo neudělá kvalitní cesty? Je to záměrné šizení a nedodržení technologie, za tichého souhlasu státních úředníků. Byl jsem u toho, když se pro ministerstvo opravovala budova. Nechci tady veřejně napsat, jak to vypadalo rok po převzetí stavby…Ale nikdo si nestěžoval“ Takže k tomu všemu ještě naše česká klasika“ šlendriánství a úplatky. Jenže to opět zaplatíme my, a s písní na rtech půjdeme s novou nadějí zase k volbám…
A to ještě nehovoříme o bezcelní asijské výrobě, která produkuje zboží typu „od dneška do zítřka“.Přitom výrobní kapacity a zdroje surovin a energií taková výroba zatěžuje skoro stejně, jako u kvalitní produkce. A výroba a odpady znamenají co? Obrovské zatížení pro ekologii a zdroje naší planety!!! Když se srovnává spotřeba např. američana a číňana, nemyslí se tím že Amík sní 10x více než Číňan, ale právě tohle! Kolem nás se točí obrovský kolotoč, který tu nadspotřebu přímo generuje. Tady je zásadní ekologické téma! Záchrana medvídka, vyčištění potoka a demonstrace v Temelíně jsou srandy, které nás mají odvést od globálního tématu – důsledků světové nadspotřeby!
3. Úvěrové podmínky
Je jasné, že bez vstřícného postoje bank by nebyl současný spotřební kolotoč možný. Když chtějí ať kupujem víc než vyděláme, musejí nám na to dát. A oni dávají. Někteří z lásky“, ale spíš kvůli úrokům, jelikož je to v tak velkém měřítku děsný byznys.
Dříve půjčily finanční domy jen velkým hráčům. Mocnářům na války, revoluce, pak taky na investice, obchod, zámořské objevy atd. Vždy si však takový úvěr zajistily. Např. územní državy, obchodní výhody a podíly na kořisti. Obyčejní lidé však chodili k židovi. Ale tajně, byla to trochu ostuda a nedělalo se to často. Úroky bývaly dost vysoké.
Až později finanční sektor posílil a potřeboval větší trh, tak se přišlo na geniální nápad. Jsou přece lidé kteří vědí a umí“ale nemají peníze, a taky lidé kteří mají jen peníze. A začalo moderní investiční úvěrování. Tento fenomén stojí za pokrokem v 19. a 20.stol. a žádná dnešní firma si neumí představit rozvoj bez provozního investičního úvěru. Všechno je nastaveno tak, aby bylo možné úvěry splácet a všichni na tom vydělají. Banky jsou také soukromé firmy že…
S prudkým rozvojem společenské nadspotřeby vyvstala poptávka po dostupných penězích pro obyvatele. Banky a další finanční ústavy své programy pro nás přizpůsobily a bylo to vše OK. Časem taky ony uvěřily v trvalý růst a otevřely svou náruč, ale zajištění pak přestalo být bonitní a velká část kapitálu se stala vlastně virtuální.
A tak ještě nedávno pozval americký rolník svého kamaráda z realit a u láhve Whisky odhadli jeho stavení na dvojnásobek. Ceny byly vysoké, na vrcholu konjunktury. Rolník šel do banky a půjčil si např. 60% ceny odhadu. Takhle to pořád narůstalo, obchodovalo se s virtuálními a nezajištěnými aktivy, hlavně že to neslo zisk.
Bublina samozřejmě praskla a tržní ceny klesly. Farmářův domek naráz nedosahoval ani hodnoty půjčky, která tak nebyla krytá a banka mohla část dlužných papírů vyhodit“ protože neměly reálný podklad. Mezitím se ale tyto papíry rozlily po celém světě, banky si přestaly navzájem půjčovat hotovost, protože nikdo nevěděl kolik morových papírů“ mají v portfoliu. A to se už nedalo udržet, nastaly cenové propady a zbytek už víme…
Banka je důležitým pojítkem mezi státním sektorem a světovým byznysem. Proto problém velké banky je problémem státu. A ten ji musí podržet, ale za veřejné peníze, které mohly jít na zdravotnictví. Hazard a chamtivost bank tedy sanuje stát. Naše banky jsou více při zemi a přestože mají zahraniční matky“tak prostě nějak odolaly. Ale krize se nás týká stejně naplno. Můžeme spekulovat o tom, co je na krizi přirozené, nebo umělé, či dokonce záměrné, ale to už je spíš politická otázka…
Tato recese či krize odplyne jako všechny ostatní a znovu začne oživení a růst. Ale přece jen to pak budou jiné podmínky, energie, bydlení, potraviny již nikdy nebudou levnější. Také období snadného přístupu k úvěrům je pryč, spousta rodin na ně nedosáhne. Velký vliv na vývoj bude mít důvěra investorů v bodoucnost, ale odborníci moc nejásají…Při pohledu na Řecko, kde se čeká občanská válka, si člověk řekne kam až mohou dluhy dojít“ A běhá z toho mráz po zádech, protože jsou připraveny další země…A speciální policejní Eurooddíl nemusí na všechno zdaleka stačit…Proto je teď otázka zadlužení rodin životně důležitá. Budeme ještě probírat sociální otázky, ale nic moc nečekejme. Nikdo nám nic nedá.
4. Princip dohánění
Kolotoč nadspotřeby má také silný psychologický rozměr. Spotřebitelská společnost do velké míry kopíruje a napodobuje životní trend a úroveň vyšších vrstev dané země. Bylo nám systémem umožněno utratit víc než vyděláme a dostat se rychle na vyšší úroveň. Říkáme tomu – žijeme jen jednou…Pro nás za oponou“ to bylo zpočátku náročné. Při zájezdech do Vídně, Mnichova atd. jsem bral prášky na migrénu z hospodářského šoku…Soudruzi a bývalí soudruzi seděli v autobuse jak zařezaní a taky brali prášky“.Velký rozdíl životní úrovně snáší naše psychika dost těžko.
Obyvatelstvo země můžeme obecně rozdělit do příjmových skupin. Nejbohatší a nejchudší rodiny se spotřební honičky nezůčastňují – u nás asi 25%. Rodina s aktivy 50 mil Kč většinou úvěry na spotřebu neřeší a chudí zas na ně nedosáhnou. Ostatních 75% se stává předmětem drsného konkurenčního boje o zákazníka. Uvnitř této skupiny jsou velké rozdíly a tak nižší skupina chce dohonit tu vyšší. Ale díky malým příjmům se jí fakticky vyrovnat nemůže.Takže si půjčí peníze a vylepší svou fasádu a image, pro dobrý pocit to stačí, ale fasáda není jejich!!
Tento jev se stává trendem a postupuje zespodu nahoru. Často slyším mladé matky: no mohla jsem to malému odříct, když už to všichni mají?“ Ve společnosti dnes platí, že odmítnutí vydat peníze je automaticky pokládáno za jejich nedostatek. A to je nepříjemné a nezvládne to každý. Pořád se poměřujeme a soutěžíme a peníze jsou výborný metr. Neměříme se láskou, úrovní vztahů, nebo skutečným ekonomickým výkonem, ale většinou naší fasádou! A na to se dá půjčit, to je přece skvělá doba“.
Každý jsme na peníze, ale navenek se to moc nenosí, v Evropě je to dokonce nadávka… Takže asi nějaký náš mindrák. V každém případě, když soused koupí super plasmu a my stále hledíme na starou Teslu, tak to chce chlapské řešení“. Další den již sedí v kuchyni úvěrový dealer a žongluje před námi s bankovkami. To už se zatmí před očima a další průběh je jasný. Snad jen Blaničtí rytíři by ještě chvíli kladli odpor…
5. Růžová budoucnost…
Lidé mají bohužel krátkou historickou pamět“.O životě v 60. letech kolují na internetu úsměvné zprávy, jak jsme mohli být tak zanedbaní, bez informací a mobilů, s poloviční hygienou atd. Přitom období informační a technologické revoluce u nás trvá jen slabých 20 let. Západ zažil trvalé zvyšování životní úrovně asi 60 let. Takže i ti nejzkušenější ekonomové na špičkových postech si nemohou pamatovat dobu předtím. Období růstu je nutně pozitivně poznamenalo. Tyto principy v nás fungují bez ohledu na vzdělání. Navíc ve financích pracují převážně mladí lidé, kteří mají k optimismu ještě větší důvod.
Zažil jsem to při obchodech na burze, kdy makléři, poradci, i manažeři brokerských firem byli totálně přesvědčeni o trvalém růstu. Toto na školeních a seminářích stále opakovali. Ze zvyku se stal těžký kabát, který nešel vysvléct“.Optimismus a sebedůvěra je perfektní věc a mnoho s tím dokážeme, ale ve financích je to jinak a jsme za to tvrdě trestáni.
Všichni jsme dlouhodobě podlehli naservírované růžové vizi“a podle toho jsme řídili své rozhodování. Velkou úlohu zde sehrála média, postupně představila nový styl života a trend, který spíš odpovídal silné střední třídě. Nutně to vytvoří tlak na nižší příjmové skupiny, které jsou odstaveny pod průměr – tedy out“.
Kupujeme velké množství life – styl časopisů, které nám říkají, jak to má s námi vypadat“ Z morálně ubohých celebrit vyrobí hrdiny, protože jiné nemáme. Virtuální filmy a kartářky slaví úspěch, protože nepotřebujeme rozumného člověka s nohama na zemi. Navíc náš spotřební systém a život je nám líčen jako plný štěstí, spokojenosti a bezpečí. Celebrity přece zajímá krása, linie, zdraví, móda, kosmetika a city – nebo spíš výměny partnerů…Všechno je tak krásné, normální a in“.Katastrofy se většinou dováží z jiných končin světa. Proč? No protože tady dostává náš nový systém morální potvrzení. A to je důležité, abychom věřili tomu co děláme.
A co se od nás chce, abychom udělali? No větší polovina lidí by si měla půjčit peníze a rychle přizpůsobit svůj dosavadní život tomuto superstylu“, jedině tak můžem společensky uspět.
6. Vliv vztahů a morálky
Teď ještě krátce na toto téma. Možná Vás překvapí fakt, že v Evropě má skoro 70% rozvodů jako prvotní důvod uvedeny neshody v rodinných financích. Tyto problémy a zadluženost rodin mají přímou vazbu na problémy vztahové. A toto je prokázáno. Ať už se jedná o gamblery, nemocné a nezaměstnané s malým příjmem, nebo těžce zadlužené rodiny. Svědčí to také o tom, že na finančních otázkách rodiny se málokdy zůčastňují oba hlavní členové.
Svobodní lidé si často vzájemně nevěří, manželství odmítají a mívají bydlení dvojmo“,aby měli kam utéct…A u rozvedených je to podobné, zase úvěry na garsonky nebo podnájmy a dražší život sólo. Tady nikoho samozřejmě nepoučuju o morálce, ale ekonomické dopady tohoto stavu jsou evidentní a nesporné. Děláme si život zbytečně dražší.
Poslední měsíce si u nás začínáme uvědomovat, že krize se nás opravdu týká a to je dobře. V lednu byl zaznamenán propad spotřeby i přes povánoční výprodejní akce.“ Začínáme zvažovat, co je nutné a co ne. Pro obchody a služby je to nepříjemné, ale z hlediska domácích rezerv určitě pozitivní.
Navíc budou brzy volby a strany začínají ožívat“.Všímejme si dobře, co teď říkají ti, co nám slibovali 13.důchody a bezplatné školy a zdravotnictví. Toto se jim teď bude těžko opakovat ve světle událostí v Řecku. Teď budou profitovat strany, které to opravdu s ekonomikou umí, akorát že nevím které to jsou…Zdiskreditovali se už všichni a tahají za jednu pilu…Nejsem straník, takže to můžu říct.
Taky si začínáme uvědomovat obrovské státní zadlužení, je to velká zátěž pro budoucnost a naše děti, to nám nemůže být jedno. Na netu kolují zprávičky, že jsme si dluhy nepřáli a nebudeme je platit, ale každý jsme z toho kousek dostali“.Ikdyž největší podíl má na tom asi dobrodružství politiků, nenasytná a přebujelá státní správa, lobbismus a mafiánství. Neumíme si představit jakou spotřebu má státní správa. Kolik stojí bezpečnost, justice a úřady. Jaké jsou lumpárny kolem státních zakázek. Je to všechno zrcadlo morálního stavu naší společnosti. Byla by to docela legrace, ale bohužel my to tady platíme…Daně už jsou hodně vysoké a pořád je to málo. Volby tohle neřeší, žádná koalice tady neudělá poctivou změnu, podřezala by si židli…Udělejme si teda finanční pořádek alespoň v domácím hospodaření, to přece můžeme.
DOMÁCÍ ROZPOČET
Můžeme tedy říci, že ekonomika rodin je zcela nedílnou součástí celého hospodářského systému. Svět prodělal ve 2.pol. 20.stol. mnohé dílčí krize, Turecko, Rusko, Korea, Brazílie, Argentina aj. Většinou šlo o fanfarónství vlád a vysoké zadlužení. Po krátkém čase je to v rozpočtové sféře těchto zemí vše OK, provedla se reforma a znovu se nastartoval růst.
Ale v těchto zemích jsou miliony rodin, které dodnes nepřekonaly důsledky těchto krizí. Pracují v otroctví nebo žebrají. Proč je mezi státní a domácí finanční sférou taková propast? Tento rozdíl je pro nás zcela zásadní věcí!! Jde o toto:
Všechny vlády, politici, starostové a státní manažeři hospodaří s penězi, které jim nepatří. Je to jejich povolání a odpovědnost mají jen morální (alespoň v těchto pseudodemokratických
systémech)…Kdežto rodina si za všechno odpovídá zcela, ručí za vše osobně, i za svůj zítřek. Pokud si půjčí, tak půjčka je přímá a nejde přehodit jinam“. Naopak pokud si půjčí stát a nezvládne to, má k dispozici celou paletu řešení. Především zvýší daně a jeho aparát je vybere. Provede sociální škrty, upraví úrokovou míru, může sáhnout k devalvaci a měnové reformě. Dále vydá dluhopisy a okolní země mu ještě rády bezůročně půjčí, ze strachu před nestabilitou v oblasti. Příkladů kolem nás je teď dost…
Takže na chybějící peníze se všichni složí, případně se ukradnou vlastním obyvatelům na základě zákona. Poslanci už ručičky určitě zvednou…A co může udělat v takové situaci rodina? Vůbec nic!! Maximálně jít na poradu k romské rodině, aby vytloukli aspoň minimum a nemuseli pod most…Je teda šokující, jak mohou rodiny vyspělých zemí tak lehkomyslně přijímat drahé úvěry. Opravdu ohrožujeme svůj zítřek.
Dá se s tím vůbec něco dělat? Ano, lék ověřený staletími existuje a nic nestojí. Jde o dodržování pravidel která vedou k vyrovnanému finančnímu systému v rodině. Hlavní pravidlo je správně sestavit rodinný rozpočet a dodržovat ho. Toho se musí zúčastnit oba představitelé rodiny, jinak později vzniknou rozpory. Abychom mohli rozpočet definovat, musíme vědět z čeho a jak. Potřebujeme vstupní data na sestavení struktury a materiál z kterého pak budeme vařit“.Materiálem jsou peníze a data nám poskytne Inventura příjmů a výdajů a majetku rodiny. Tu musíme udělat první a poctivě.
Celé předchozí povídání jsem nepsal abych Vás strašil, ale dovedl k tomu, jak je tento moment důležitý. Jestliže se domácí rozpočet neudělá poctivě a nebude závazný, je to všechno jen zbytečná teorie.
Dobrý rozpočet schopný pravidelně vytvářet rezervy potřebuje každá rodina, nejen tam kde už teče do bot“.Měl by být nastaven tak, aby i při menších příjmech umožnil dělat úspory. Udělat si inventuru, nastavit rozpočet a stanovit cíle, si můžeme klidně sami, naše babičky to uměly a nedělaly z toho vědu. Dosti používaným způsobem je dnes taky – pozvat si na to finančního poradce. Pojďme se na to trošku podívat. Existují 3 druhy finančních poradců:
- Smluvně vázaní poradci – poradci jedné banky, pojišťovny, kteří sjednávají produkty své mateřské společnosti. Jsou omezeni výběrem produktů, ale mohou být často lépe připraveni.
- Nezávislí poradci – zprostředkovatelé soukromých poradenských firem, např. AWD, ZFP, Partners aj. Tyto firmy mají na jedné straně smluvní partnery ( pojišťovny, spořitelny) a na druhé nás jako klienty. Tady je výhoda širokého sortimentu produktů, od pojištění, spoření, investic atd. Nevýhoda je skutečnost, že nemusí jít nutně o nejlepší řešení pro klienta, protože záleží na smlouvě s partnerem poradenské firmy, a taky poradce může vybrat klientovi produkt, který je spíš dobře honorovaný, než kvalitní. To je věcí systému, s tím nic nelze udělat.
- Privátní poradci – jsou to nezávislí odborníci na hospodaření a investice, kteří poskytují služby movitým klientům a jsou placeni z výsledku a výnosu přijatých řešení. Odpadá zde proto střet zájmů, ale budou se s náma bavit tak od 50 mil Kč rodinného majetku. Také je zkušenost s tím, že obyčejné věci jako pojištění“ zde nemusí dopadnout dobře, tito lidé to většinou nedělají.
Samozřejmě neznamená, že každý dobrý pojišťovák bude rozumět rodinným financím jako celku. To je trošku jiná káva a také my bychom asi nechtěli svěřovat cizímu člověku osobní finance. Tady je to oblast dobrých referencí, nebo specializovaných firem, které udělají tuto službu jako zakázku. Aby byl finanční plán nebo produkt pro nás opravdu dobrý, je třeba tří věcí:
technicky moderní a výkonný produkt
zkušený poradce s teoretickým i praktickým vybavením
poradce který je osobnost a má charakter
V praxi je s tím trošku problém, jestli agent pracuje jen pro provize a nebaví ho to, je to špatné. Většinou se dá říct, že obchodní dovednosti předstihují ty odborné. U rozpočtů je
snaha přeceňovat příjmy a podceňovat výdaje. U složitějších pojistných a investičních produktů to také nemusí zvládnout každý poradce.
Tedy na poradu s rozpočtem už bychom měli vědět, koho máme před sebou, to je důležité. U pojištění a investic si předem rozmyslete, co chcete udělat a poradit. Není vždy nejlepší to co klient chce, ale co je pro něho dobré a výhodné. Spousta lidí má staré smlouvy někde ve skříni, nevědí co platí a když se něco stane, tak teprve procitnou…Takové produkty jim neslouží, ale zatěžují. Tady můžu návštěvu schopného poradce jen doporučit. Je to jeden z kanálů, kterým nám utíká hodně peněz pryč. Když už jsme načali finanční produkty, tak si uvědomme, že ony taky musí jaksi zapadat do našeho finančního plánu – výhledu. Lidé si často nasekají všechny produkty co existují a možná ještě dvojmo“ a když jim pak nezbude na život nebo mají špatnou zkušenost s pojišťovnou, tak zase všechno hromadně zruší. Výsledek je ztráta.
Když nás tedy navštíví poradce, tak si všímejme jestli se zajímá o celou naši situaci, nebo jen pochválí zařízenou kuchyň“.Jestli studuje naše stávající smlouvy důkladně, nebo jen prohlásí že už jsou o ničem a vytahuje z tašky nové. Jestli nám umí vysvětlit, co by se ještě dalo s naším produktem dělat, popsat výhody a nevýhody. Jestli umí spočítat rozdíl a rentabilitu mezi starým produktem a navrhovaným. Zda také umí poradit s investováním a spořením. Dnes by už měl přijít s notebookem a namodelovat více variant. Měli by být u toho oba manželé, to je výhoda.
Nechte si všechno vysvětlit a nespěchejte, poradce je z provize zaplacen a vyplatí se mu věnovat se Vám. Jestli Vám dá po půlhodině najevo, že pokud nechcete jeho produkt tak nehodlá ztrácet čas, tady snad víme co máme dělat…Taky neříkejte hned kolik vyděláte, kolik máte ušetřeno a kde“.Stejně tak jeho oblečení a auto pro nás nejsou tak důležité, toho si všímají spíš manažeři. Pro nás je důležité chování a přístup. Člověk nemusí být hned psycholog, aby některé věci poznal. Taky lichotky a podbízení je třeba trochu filtrovat, jde tady o Vaše peníze. Lidé se většinou ani nezeptají na totožnost, případně kvalifikaci a též zprostředkovatelskou smlouvu, je to dobré se na to zeptat.
Někdo dá udělat celý rozbor i produkty někomu z rodiny, kdo to momentálně dělá.“ Žádná záruka to není, spíš medvědí služba. Hlavně poradci v začátku, jsou nuceni udělat rychlý výsledek v rodině a u známých, ale nemají zkušenosti a přehled v produktech. Pak jsou konce žalostné, smlouvy se ruší, vnoučata pláčou babičce na klíně…nikdo ji přece nechtěl podvést.
Další možnost je jít do banky a pojišťovny na přepážku. Může se stát že zde najdeme schopného odborníka, který se nám bude věnovat a udělá dobrou službu. Ale zase po něm nechtějme,ať nám vyloží karty konkurence. Žádné srovnávání se nekoná…Mladé jednatelky v bankách produktům do hloubky moc nerozumí, je to jen jejich vedlejší náplň a jsou za to špatně ohodnoceny. Ukážou nám teda jen v počítači, co je dnes na skladě k mání.“
INVENTURA PŘÍJMŮ A VÝDAJŮ A MAJETEK
Hlavním parametrem našich rodinných rozpočtů je vlastně poměr dluhů k čistým příjmům rodiny. Takže vezměme rok 2009, není daleko a spočítejme příjmy. Sečítáme čisté mzdy, odměny, soc. dávky, alimenty, přídavky na děti, výnosy z investic a majetku, dary, dědictví,
tedy vše, co vstupuje do naší pokladny. Další činitel je celkové zadlužení. Jsou to nesplacené závazky rodiny v daném období, tzn. jejich stav k 31.12.2009.Jde o součet závazků k bankám, leasingy, hypotéky, půjčky a taky dluhy u kamarádů. Dlužné nájemné a nesplacené telefony jsou taky dluhy.
Teď můžem příjmy a závazky porovnat. Tomu kdo má úvěr na bydlení to hrozně vyskočí, hodnota úvěru bude vyšší než roční příjem. Ale je to protažené na delší dobu, takže pokud jsou příjmy v pořádku, přímé nebezpečí nehrozí. Jinak komu vyjdou dluhy do 40% příjmů a příjmy mají dobrou pravidelnost a jistotu“, je to ještě únosné. 40% je průměr ČR. Kdo se dopočítá 50% a výš, a příjmy nejsou moc jisté, např hrozí nezaměstnanost atd, není vůbec k optimismu důvod. Samozřejmě jsou rozdíly ve struktuře dluhů, jejich splatnost, úročení atd. A taky ve struktuře příjmů, mimořádné vydání, nebo naopak injekce – dědictví, odstupné atd. To vše nám může výsledek zkreslit a musíme s tím trošku počítat. Ale nejsme na Statistickém úřadě a pro naši potřebu nám takový výpočet stačí.
Takže máme před sebou výsledek – příjmy versus závazky a je dobré se nad tím trochu zamyslit, co nám to přineslo a co to znamená. Dále potřebujem účetní uzávěrku za r. 2009 v našich financích, tzn. příjmy – výdaje. Příjmy už máme a použijeme je, ale s výdaji je problém. Chtělo to vědět dopředu, nebude uzávěrka a schovat si účty že? Zkusme teda vylučovací metodu. Udělejme si na papíře čtverce a do nich psát co známe, nebo odhadneme. Sečteme výdaje za nájem, energie, telefon-TV-internet, alimenty, platby ve školce-škole, doprava, opravy auta a benzín, platby na Stav. spoření- pojistky-úvěry, dovolená, cigarety, kultura rodiny atd. Přeplatek za byt apod. odečteme, musí to být jen čisté výdaje.
Teď výsledek porovnejme s příjmy. Jestli nám na účtě výrazně nestouply úspory, nebo jsme naopak někomu nepůjčili, dá se zhruba říct, že celý zbytek výdajů padl na jídlo, ošacení a drobnosti ( pokud už jsme je nějak neuvedli ve výpočtu. Také spořící programy které si platíme jsou vlastně naše peníze, ale necháme je ve výdajích, protože se pídíme po schopnosti rozpočtu tvořit volnou rezervu navíc. Pokud jsme tedy celoročně v plusu je to dobré, když jsme v 0 chce to víc snahy a když vyjde mínus je to schodek a jdeme dolů.“Tady musíme přijít na to, v čem je problém a tuto věc změnit. Máme vše na papíře, to je výhoda a úplně jinak se o tom uvažuje, než při vzpomínce…
Poslední věc kterou je dobré udělat, je soupis majetku rodiny, pro zjištění hodnoty se kterou můžem počítat. Jsou tady nemovitosti, auta, cennosti, hotovost, podíly na jiném majetku nebo firmě, umělecká díla, historický nábytek a předměty. Oblečení a věci denní spotřeby cenu nemají. Musíme zde tedy nějak určit tržní hodnotu, u nemovitosti s úvěrem počítáme jen naši skutečnou část… Taky zde hraje stav domu, lokalita, přístupnost atd.
Máme tedy – poměr příjmů a úvěrů, příjmů a výdajů a přímý majetek. Přičemž taky víme, jaká úroveň je zdravá, co už je nebezpečné a jaké jsou důsledky. To je poměrně solidní zjištění a každý ho k dispozici nemá. Toto všechno použijeme při konstrukci rozpočtu a plánu.
SESTAVENÍ ROZPOČTU A FIN. PLÁNU
Takže vybaveni novými daty můžeme přikročit ke konstrukci, nebo úpravám rozpočtu, směrem k vyšší efektivitě.
Asi před 200 lety říšský kancléř von Bismarck zavedl sociální reformy, včetně státního starobního důchodu. Lidé v produktivním věku živili důchodce a tak je to až do dneška. Je to výborné, ale lidé se částečně přestali ekonomicky chovat, vše zařídil stát. Toto rostoucí státní financování pomalu končí, vrcholu bylo historicky dosaženo. Generace které zestárnou v příštích 30-50 letech, již od státu nedostanou odpovídající důchod. Příčin je víc, vyspělý svět projedl budoucnost, rodí se málo dětí a průměrný věk se prodlužuje. Lidé jsou v důchodu 2x delší dobu, než před 40 lety. A to je rychlá změna. První na to upozornil už před 15 lety Václav Klaus, a všichni jsme se smáli…To samé platí i o státní účasti ve zdravotnictví, ani nejbohatší státy to v současném rozsahu neutáhnou!
Tedy při dlouhodobém finančním plánování musíme s touto věcí vážně počítat. Myslím si osobně, že čerstvý důchodce by měl dnes disponovat rezervou asi 200 tis Kč a mít vlastní bydlení. Kolik lidí to má? Nemůžeme už spoléhat na stejné sociální principy, které platily dříve. Revoluce nám v tomhle nepomůžou“, je to problém celosvětově.
Proces stanovení rodinného rozpočtu, hledání úspor a řešení, vyžaduje značnou poctivost a účast obou partnerů. Vždy je bezesporu dobré, když je možnost zvýšení příjmů, to si řekneme ještě v poslední části Kurzu. Ale my potřebujeme začít výdaji. Nemusí to být plán na velkém papíře, jako ve filmu o Básnících, určitě nejde o sešněrování života že? Rozpočet je originální věc, v každé rodině je jiný a specifický.
Vezměme si teď před sebe výsledky příjmy-výdaje. Část výdajů máme jenom odhadem, bylo by ideální udělat si teď ještě 2 měsíční kontrolu přesných výdajů (r.2010) a výsledek zprůměrňovat, ať jsme přesnější. Naše výdaje můžem pak rozdělit do 3 skupin:
Mandatorní ( povinné) – bydlení, energie, povinné splátky, daně odvody…
Nutné - jídlo, oblečení, doprava…
Ostatní - dovolená, auto, kultura, volný čas…
Rozdělení podle důležitosti plateb nám může pomoci v úvahách nad výdaji, protože každá kategorie má svoji váhu. Někde to půjde stáhnout více a někde musíme zas vydání navýšit.
Takže máme před sebou výdaje za rok 2009 zprůměrované na měsíce. Na další papír si udělejme tabulku, vodorovně budou měsíce r.2010 a sloupce si nadepišme: bydlení, energie, doprava, jídlo, oblečení, bydlení-dílna, auto, kultura, dovolená, volný čas, ostatní atd. Třeba ještě hospůdka, cigarety…Uplynuvší měsíce r.2010 zase musíme nějak dobře odhadnout.
A můžem psát výdaje. Jestli máme nový výměr na byt nebo energie, budou to až do konce roku tyto nové částky. Ale tady už můžeme výdaje ovlivnit. Promyslet způsob topení, vaření, sprchování, splachování, osvětlení bytu, použití počítače a TV. Někde běží TV celý den jako kulisa, spotřebu má kolem 80W a rádio třeba 10W. Toto systematické zamyšlení nám odhalí mnoho o našem způsobu života. Zjistíme že mnoho věcí může ještě sloužit, některé zbytečnosti můžeme ještě prodat atp.
Ve sloupci doprava uvedeme pravidelné výdaje na cestovné do zaměstnání a dětí do školy. Jestli koupíme roční čipové karty, bude to určitě výhoda. Máme tu jídlo, to je problém na celou knihu…Obléháme regály se slevami a na druhé straně se 20% koupených potravin v EU vyhodí! Svědčí to o tom, že kupujeme bez ladu a skladu a pak plníme popelnice. O zdravé výživě je toho napsáno hodně a určitě to není konzumace syntetických salátů pomazánek a paštik z Tesca…Na výlet do baťůžku jde taky zabalit domácí svačina a ovoce, občerstvení pro turisty je hodně drahé. A když žadoní dítě, kdo by nekoupil že…mladé matky pak naříkají, že raději sedí doma, protože na výlety nemají.
Taky výdaje na pití jsou vysoké. Reklama do nás hustí, že když nepijeme 3,5 litru denně, tak zemřeme“.Možná mají pravdu, pokud budeme pít barevné směsi plné sladidel, příměsí a CO2. Přitom kvalita pitné vody se v ČR hodně zlepšila, některé lokality ji mají přímo kojeneckou. Náklady na oblečení jsou individuální věc, záleží na stylu a taky povolání. Snažme se využít sezónních slev, nebo nákupů v zahraničí, pokud to nemáme daleko. To platí i o potravinách. Taky se dá dobře koupit v e-shopech a aukcích. Např.americké výprodeje jsou za směšné peníze a je to značkové zboží.
Bydlení-zahrada, píšeme zde skutečné a plánované výdaje na chod domácnosti. Snažíme se o max. hospodárnost a účelnost. Často to bývá zařízení, které daleko přesahuje účel, anebo leží v koutě…Chodíme do koupelnových a kuchyňských studií a máme pocit že bez dnešních novinek to nepřežijeme…Ženské oči vlhnou, a hned se ptáme, jestli je to na splátky.“
Taky investice na zateplení a opravy se musí naplánovat a provést v době kdy na to máme, nebo můžeme bezpečně splácet úvěr. Návratnost je zde dlouhá, abychom pak neseděli za novými eurookny s výpovědí z práce v ruce…Do kultury dáme výdaje na koncerty, DVD, večírky, třeba i kosmetiku a kadeřníka. Nebo i platby za TV a internet, pokud je nemáme celkem v inkasu. Volný čas jsou výdaje na dovolenou, výlety, koníčky a zájmy. Sloupec ostatní- slouží pro občasné výdaje, vánoce, oslavy, dětské kapesné atd.
Snažme se o největší pravdivost, jde taky o zásahy, které musíme udělat když to nebude OK. Snižování životních nákladů znamená provést změny v životním stylu! Je to nepříjemné a cítíme se omezeni, ale věřte mi, vrátí se nám to. Teď už zbývá jen dodržovat to co jsme si stanovili, stačí porovnávat výdaje s plánovaným rozpočtem rok nebo dva a uvidíme jak nám to pomůže. U zadlužených rodin více energicky, jinde zase jemněji, každý je v jiné situaci a to i generačně. Říká se tomu kyvadlo života.“Naše priority se možná taky v rozpočtu nějak přizpůsobí…
Vyplňování tabulky výdajů zabere nějaký čas, ale je to poctivá analýza, jak vyjít levněji. Můžeme si udělat na r.2010 tabulky dvě, jednu plánovanou a druhou se skutečnými měsíčními výdaji. Budeme mít velkou zkušenost, jak to u nás funguje a kde jsou díry a rezervy. Jsou na to dokonce softwarové programy, ale to už je pro opravdového fandu…
Takže jestli máme návrh hotový, porovnáme ho s výdaji roku 2009. Jestliže nám vyjde úspora, je to dobré, hlavně u rodin kde to potřebujeme. Jestliže nám letos ještě porostou příjmy, je to radostné. Snížení výdajů 5-7% meziročně, už pro nás znamená solidní obrat k lepšímu. Jestli úspora nevyšla a potřebujeme ji, musíme projít tabulku znovu. Hlavně když víme, že během roku bude větší výdaj, děti nastoupí na školu atd. Znovu opakuji, že to není návod jen pro sociální skupiny, ale pro většinu rodin. Opravdu vše nasvědčuje tomu, že dobré časy skončily, a kdo nebude doma ekonomicky silný, nezajistí si ani nutné podmínky. Přijít může opravdu všechno. Taky naše zdraví není státní“,ale jen naše. Žádný nárok na bezplatnou péči není a nikdy nebyl... Stanovení rozpočtu je taky jakási sonda do fungování rodiny a taky zkouška, jestli jsme schopni kontrolovat a plánovat své výdaje. Výsledek zato určitě stojí, jen nesmíme pak rezervy znovu rozpustit ve spotřebě.
OCHRANA PROTI KONZUMU
Dnešní svobodný a tržní svět je docela lákavé místo. Cesty jsou plné krásných aut, obchody překypují zbožím a známí nám ukazují fotky z Thajska a Kanárů. Spotřebitel je ve velkém tlaku. Lidé se většinou shodují v tom, že např. při nákupech v supermarketu jsou ve zvláštním stavu. Špatně komunikují se svým doprovodem, emoce jsou silné a v regálech jako uhranutí hledají své cílové zboží, slevy atp. Kdyby se něco rozdávalo zdarma, tak se začnou klidně mlátit…S tímto tématem už pracuje spec. psychologický obor. Uvedu některé doporučení odborníků v této věci, jsou opravdu účinné, ale dost tvrdé. Souhlasím s nimi, ale nikomu je nenutím.
Supermarket je promyšleně uspořádán, v dosahu je většinou akční zboží za nízké ceny. Nejen proto abychom k němu měli blízko, ale aby byla prolomena bariéra důvěry a my byli přesvědčeni, že tady je to místo, kde necháme výplatu. Dále je zde vizuální kontakt, barevné plakáty, světla, slogany-nejlevnější ve městě“ atp. Navíc k běžně kupovanému zboží je nutno projít přes oddělení hraček, kosmetiky, hraček pro děti a potřeb pro zvířátka. Tady se už musí zákazník hodně držet a v doprovodu dětí tuto situaci většinou neustojí. Marketingově je vše OK, ale pro lidi s omezenými prostředky je to boj.
Psychologové nedoporučují chodit na velké nákupy s dětmi. Stejně jako my, také i ony z toho chtějí něco mít, vytváří se v nich návyky, jsou masírovány reklamou a později namají potřebný odstup od materiálního světa. Pokud můžeme, nechoďme na nákupy hladoví, probudí se v nás zvíře“ a vezeme hned plný vozík, ani nevíme proč. Návštěvu marketu je dobré si předem časově omezit. Koupíme co potřebujeme a jdeme ven. Pro obchodníky by bylo nejlepší držet nás tam celý den, ale to nikdy nemůžeme zaplatit.
Choďme nakupovat se seznamem, nejen kvůli paměti“,ale abychom věděli, proč jsme přišli…Stanovme si předem cenovou hranici a dodržme ji. Také placení kartou je v tomto smyslu nebezpečné, na neviditelném účtu“ vždycky ještě něco je…v kapse bychom úbytek poznali…Lze si také samozřejmě vypracovat“ na tento typ nákupů určitou závislost, je to stejné jako s počítačem a hracími stroji.
PENÍZE A DĚTI
Je prokázáno, že zvyšování finanční gramotnosti u dětí, je velmi dobrou průpravou do jejich budoucího života. Ty nejmenší nemají představu odkud peníze jsou, až v 6-7 letech už ví, že se na ně musí pracovat. Děti budou samozřejmě také kopírovat naše postoje k penězům a hodnotám vůbec. Měli bychom je učit, že se peníze nemají bezhlavě utrácet, ale ani je uctívat.
Důležitou lekcí pro děti, je kapesné. Budou se učit hospodařit s malou částkou, kterou jim budeme dávat. Budou si muset rozmyslet výdaje a tudíž také stanovit priority. Naučí se, že věci nespadnou člověku do klína, když si o ně řekne nebo zabrečí, ale musí si našetřit. S kapesným bychom měli začít asi v 6-7 letech, např. 50 Kč 2x za měsíc. Nejdůležitější je dohodnout se s dítětem na pravidlech a na nich potom trvat. Výborný způsob je vyplácet dohodnutou částku bez ohledu na to, jak se dítě chová a učí. Dítě ten systém přijme za svůj, přesné a férové vyplácení vede k lepšímu hospodaření v daných mantinelech.
Máme často ve zvyku platit dětem za známky a úklid. Ale stává se, že dítě pak nechce zadarmo nic dělat a pomoct. Jednou za to něco dostane a podruhé né a to je rozpor a nefér. Děti hlavně ve filosofickém věku (do 10 let), jsou citlivé na fér hru, uvažují rovně…Většímu dítěti nad 10 let už můžeme dát cca 200 Kč na měsíc a znovu se domluvit, co z toho bude krýt. Pak už je dobré do toho nezasahovat, ani se nenechat vydírat.
Dobré a výchovné je také zavedení účtu pro děti. Pro ty malé to může být pěkná krabička nebo kasička a notýsek, u větších už klidně založení ostrého spořícího účtu. Ten je zadarmo a bez poplatků, navíc je tam úrok a děti zjistí, na co jsou banky. Např. ING Konto, nebo AXA. Dětem později také prospěje, když si jdou někde přivydělat na brigádu, to je výborná škola.
ZOUFALSTVÍ A HAZARD
Poslední věcí u které se zastavíme, je hazard ze zoufalství, tedy ve stavu totálního nedostatku peněz. Nejde tu o klasické gamblery u hracích strojů, ale spíš hráče rulety a Black Jack, kteří tady realizují poslední naději. Hrají ve sportbarech, nebo se sázkaři na internetu. Je to adrenalin i při tréninku, ale s jejich posledními penězi si ty nervy nedovedu představit.
Samozřejmě že vždycky všechno prohrají, ikdyž několik dní po sobě mohou vyhrávat. Matematický systém určující výši kurzů a sázek je nastaven tak, že znemožňuje většinové výhry. Výhoda je vždy na straně kasina, a v čase se vždy prosadí. Kasino nelze porazit.
Jsou ale profesionální hráči, kteří dokonale znají herní systémy, umí je kombinovat a využít okamžiky, kdy je jim štěstí nakloněno. Jsou to lidé, kteří se umí dokonale ovládat a mají pevné mantinely pro prohru i výhru. To je pro ně posvátné. Také prohrávají, ale tím že dodržují systém a svůj moneymanagement, jsou schopni dosáhnout toho, že výher je v součtu víc než proher. Dobře se to řekne, ale hůř udělá. Tlaky na psychiku jsou velké, a čím víc to chceme spravit, tím víc proděláme. Ale profíkem se nikdy nestane člověk, který spěchá a hraje z posledního. Vražedná progrese sázek se brzy postará o definitivní konec. Tady by bylo lepší jít otrhaný na sociálku, a tvrdě vydupat dávky, které by zde mohly náležet…
Přátelé, tato dlouhá a náročná část Kurzu končí, obdivuju ty, kteří se dopracovali až sem“.
Příště probereme sociální oblast, důchody, dávky, podpory-a jak na ně“, dále banky, účty, plat. Karty a novinky a rady z této oblasti
Těším se na shledanou s Vámi a přeji vše OK“
Jan Šulák
