Udržel jsem totiž v průběhu Zemanova projevu v žaludku jak těstoviny, tak maso s omáčkou a to je výkon hodný ocenění.
Zeman uvedl, že se jedná o akci, která má připomenout 17. listopad z roku 39 a 89, načež se těchto událostí nedotknul ani myšlenkou, natož slovem.
Celou dobu vytrvale žvanil jen o sobě, o tom jak je skvělý a nezávislý (jak jen nezávislý může ruský šváb být) a o tom, že kromě něho nám všichni lžou a manipulují námi.
Na podiu s ním trčela podivná suita smutných existencí jako třeba senátor Veleba, který nechal vyrobit otepi transparentů oslavujích další toužené přežití Zemanových jater, Konvička, který netuším, co má se 17.listopadem společného, vždy blahobytně vyhlížející Forejt, bystrozraký ochrankář a několik dalších monotónních přikyvovačů a plácačů.
Soudruh prezident zdůraznil:"Nadávka není argument ale jen zvýrazňuje myšlenkovou prázdnotu toho, kdo nadávku vyřkne". Ano, to pronesl TEN Zeman, který poplival, očernil, pomluvil a urazil tolik svých názorových oponentů (bez užití jiného argumentu), že by to nikdo na světě nebyl schopen spočítat.
Také jsem zaslechl žvanění o svobodě projevu a to ve chvíli, kdy byli vyeliminováni a na místo nevpuštění všichni, kdo vypadali, že by mohli s tlučhubou nesouhlasit.
Jeden usměvavý muž s maličkou červenou kartičkou pomalu postupoval směrem k podiu a okamžitě byl brutálně napaden buď estébáky, nebo jinými Zemanovými stoupenci. Kamera kupodivu okamžitě zamířila jinam, aby průběh napadení nebyl zdokumentován.
Na podiu akce k 17.listopadům byl jen transparent opět s nápisem AŤ ŽIJE ZEMAN a občas se ozvalo organizované, ne zrovna silné, ani dlouhé skandování této nápovědy.
Na konci už byli ke skandování dokonce organizátorem lidé oficiálně vyzváni - což jsem ještě nikdy neviděl.
Ani tehdy to nevydrželi déle, než několik vteřin.
Potlesky byla slabé, krátké a stejně tak jiné "hlasité" projevy.
Celé to vyznělo velmi rozpačitě, trapně a hloupě, což bylo jediné mé očekávání, které se naplnilo beze zbytku.
Také se obávám, že většina diváků se skládala z tajných policistů a jiných novodobých estébáků.
Gratuluji všem zoufalcům, kteří mu dali hlas a těším se na dalšího, jiného prezidenta, kterým by už zase po 15-ti letech mohl být chlap.
Pevný, rovný a charakterním člověk, kterého tolik na hradě potřebujeme.
Pokud už soudruh Ovčáček dostatečně důkladně obsloužil páníčkův výstup trávícího traktu, jistě nám svěří nějaké další sladkosti z hradního života a pokřiveného vnímání světa.
Na to, že můj oběd vydržel v mých útrobách, jsem opravdu a oprávněně velmi hrd a pyšen.
