Navigace
Obsah
Nevíš, že jsem král silnic? Tak tě zabiju! A sebe třeba taky!! A klidně i svou manželku s dětma!!!
Cestou domů z rybářských závodů jsem měl opět nevšední zážitek s kreténem na dálnici D5.
Kus před Prahou si to mastím v levým pruhu, vůbec se necourám a najednou mi z pomalejšího pruhu skočí bez blikru před auto nějakej kretén s poměrně malým autem.
Seat střední nebo nižší třídy jel podstatně pomaleji a přibližoval se tak rychle, že se mi zastavilo srdce.
Stál jsem na brzdě a blikal, aby uskočil zpátky.
Byl to ale hrdina a na just ještě odpověděl sešlápnutím brzdy.
Ne takovým tím bliknutím brzdovek, jak už to kreténi dělají na postrašení, ale natvrdo brzdil.
Když jsem viděl, jak jeho záď mizí pod přídí mýho auta a zaregistroval, že jeho zadním oknem na mně vytřeštěně valí oči ženská a dvě děti, tak by se ve mně krve nedořezal.
Měl jsem před očima následující scénář:
Jak do něj narazím, ztratí stabilitu a začne lítat ze strany na stranu, při čemž bude mlátit do auta v pravo a do svodidla vlevo.
Nakonec ho to otočí v kotrmelcích a já to celý pak rozšmelcuju.
Na závěr do mne vletí zezadu dodávka a dalších 20 aut.
Stál jsem křečovitě na brzdě a vychytával volantem auto.
Modlil jsem se, aby to zvládnul štrúdl aut za mnou-byl nedělní podvečer.
Zezadu na mě přiletěl kýbl se zbylým krmením (závodnické rybářské krmení se skládá z různých mletých obilnin, pečiva, hlíny, masných červů…), kterej se rozstříknul o čelní sklo, takže jsem měl krmení i v očích a červi okamžitě úplně všude-pár stovek jich bylo.
Můj strážnej anděl, je ale velikej silák a nakonec ten šílenec sundal nohu z brzdy…aby ji tam ještě 2x přidupnul.
Nevím, jestli chtěl zabít sebe i děti, ale vůbec netuší, co udělal.
Mimořádně výkonný chlazený brzdy, jaký má Q7 nejsou v každým autě a jsem si úplně jistěj, že 90% ostatních aut by mu okamžitě otevřelo kufr, protože rozdíl rychlostí byl velkej.
Nemohl jsem vůbec pokračovat v jízdě, protože jsem se klepal, jako drahej pes, tak jsem zajel ke krajnici a po chvíli se snažil marně nějak vyházet krmení, který je ještě teď v palubce a prostě všude.
Myslím, že v tu chvíli jsem pochopil, jak je možný, že někomu rupne v kouli a někoho zabije.
Myslím, že kdyby tam zastavil taky, tak bych mu narval jeho klíče pod auta do krku…
Byl to hnus a já to viděl před očima celou cestu domů.
Kdysi se mi něco podobnýho stalo mimo dálnici.
Machýrek mi několikrát zabrzdil před čumákem s takovou vervou, že se mi vzadu přeskládal celej náklad a vzkypěla ve mně krev.
Šlápnul jsem na plyn, předjel ho a připlácnul ke svodidlům tak, že musel zastavit.
Zablokoval jsem jeho auto a vyběhnul ven.
Když jsem k němu doletěl, tak se akorát stačil v autě zamknout a vyděšeně zíral, jak mu mlátím do okna a řvu na něj: „VYLEZ!!!“
Po pár vteřinách, když jsem začal zase normálně vnímat, jsem postřehl, kdo v tom kapesním citroenu sedí.
Vyděšenej důchodce ze všech sil dělal, že tam vůbec není a najednou mu došlo, že to, co mu prošlo už tolikrát, je asi z jeho strany dost špatně.
Jeho brždění bylo jasně úmyslnou záležitostí, protože k němu neměl nejmenší důvod.
Bylo jasný, že nevyleze a i kdyby vylezl, tak bych nemohl dělat nic, protože přece nepraštím dědečka i když je to agresivní trotl.
Maximálně bych mu zahodil klíče do pole, aby si v dešti užil hledání, ale on měl asi stejně tělesných odpadních látek plný prádlo.
Vůbec nechápu, kde se to v takovým starým člověku bere.
To ještě pořád nemá rozum?
Nebo už nemá?
Nebo nikdy neměl…
Co dodat?
Obávám se, že se to nezmění.
